Pokud se dříve či později nezačnou objevovat zákulisní drby o tom, že před premiérou Captaina Ameriky 2 drželo vedení Marvelu seriál Agents of S.H.I.E.L.D. zpátky, budeme si je snad muset vymyslet. Protože i třetí epizoda odvysílaná po premiéře Capa dvojky je oproti starším dílům o tolik výrazně lepší, že má člověk skoro pocit, jako by koukal na jiný seriál. Nemá v tom prsty Hydra? Devatenáctá epizoda se podívala pod pokličku jednotlivým charakterům, přinesla nějaké ty emoce a v závěru také pořádnou dávku napětí.
Plán Hydry zabírá. Garrett a jeho muži propustili několik vysoce nebezpečných zločinců s nadpřirozenými schopnostmi a Coulsonova parta je musí co nejdřív pochytat, než ohrozí nějaké civilisty. Tím pádem má Hydra klid na své plány, jmenovitě je na tahu dvojitý agent Ward, jenž má za úkol dostat ze Skye potřebná hesla k šifrovanému disku, na kterém je uložený výzkum Coulsonovy nesmrtelnosti.
Ještě než se ale vůbec mohli agenti do něčeho pustit, podrobil je velitel tajné základny Providence (Patton Oswalt) sofistikovanému detektoru lži. Scéna nabídla mnoho humorných perliček a několik střípků ze života našich agentů, které dokreslují jejich osobnosti. Nejdůležitější bylo asi znovuotevření románku mezi Fitzem a Simmons. Bohužel pro roztržitého vědátora, zatímco on Jemmu zjevně miluje, ona jej vnímá spíše jako mladšího bratra. Klíčový byl samozřejmě výslech Warda, během kterého jsme se bohužel ale dočkali ne zcela přesvědčivého scenáristického řešení. Oswalt sice svou postavu vykresloval po celou dobu jako roztomilého popletu, nicméně moment, kdy Wardovi odpustí jeho několikanásobné lhaní jen proto, že se „přizná k lásce“, na mě působil více než rozpačitě.
Všichni ale detektorem prošli a Coulsonova zásahová jednotka se mohla vydat po stopách Marcuse Danielse alias Blackouta (Patrick Brennan). Jeho schopnost vysávat elektrickou a životní energii nebyla vizuálně příliš zajímavá a v epizodě se s ní mnoho zajímavého nepřihodilo, nicméně nepříliš vymazlenou omáčku vynahrazoval „masitý základ“ - tedy osobní důvody, kvůli kterým Coulson nahání právě Blackouta. Konečně jsme se setkali se slavnou čelistkou Audrey Nathan (Amy Acker), se kterou Coulson randil za časů Avengers.
O vztahu dvojice jsme se nedozvěděli mnoho, přesto jsem ale z Coulsona cítil, jak moc pro něj Audrey znamená. Závěrečné vítězství nad Blackoutem tak mělo slušný náboj a pózování se super-světlomety z dílny Bruce Bannera vypadalo v podání Coulsona a agenta Tripletta celkem tvrďácky. Skoro jak z Krotitelů duchů. Paralelně se navíc odvíjel milostný trojúhelník mezi Jemmou, Triplettem a Fitzem, který po vzoru svého šéfa nepadl své lásce k nohám, aby ji neranil. V časech zlepšujícího se seriálu už tahle dějová linka začíná působit malinko ohraně, a tak je otázkou, proč nám ji tvůrci připomínají? Vzchopí se vbrzku Fitz a tenhle malý krok zpět má zveličit jeho definitivní výhru? Nebo scenáristé předznamenávají moment, kdy jeden z dvojice vědců zemře? Třetí do tanga, agent Triplett sice není zatím v roli týmového specialisty o mnoho zajímavější, než stará verze agenta Warda, avšak alespoň má větší charisma a nově jsme se o něm dozvěděli, že je potomkem jednoho z Howling Commandos (pravděpodobně Gabea Jonese, jediného černošského člena týmu, kterého film Captain America: První Avengers představil), speciální jednotky Captaina Ameriky z časů druhé světové války.
Jestli bylo nahánění Blackouta kromě emocionálně stránky věci maličko nedopečené, pak veškeré dění na základně Providence nedostatky primárního příběhu vynahrazovalo. Také Ward a Skye se odhalovali především romanticky, i když bez zajímavosti nebyly ani informace o krutém Wardově dětství. Nemyslím si, že v tomhle konkrétním případě lhal a šlo o další drobnost, která postavu dále dobarvuje. Škoda, že podobné nuance nenabídl seriál daleko dříve. Děj se ale hnal kupředu a po několika vtipných výměnách s agentem Koenigem jsme bohužel o okouzlujícího Pattona Oswalta přišli. Pro seriál je to velká ztráta, nicméně jeho smrt nadále potvrdila, jak oddaný je Ward Hydře (Garretovi).
Skye ale není o nic méně oddaná Coulsonovi a jakmile odhalila Grantovy plány, předvedla hackerka značnou dávku prozřetelnosti a její představitelka Chloe Bennet také pro jednou solidní herecký výkon. Její svět se obrátil vzhůru nohama, přesto v pudu sebezáchovy dělá všechno proto, aby před nebezpečným protivníkem neodhalila, že o jeho zradě ví. Zároveň je ale patrné, že není kovaná agentka a sebemenší zaváhání ji může stát život. Závěr epizody byl napínavý jak Hulkovy kšandy (kdyby nějaké k těm svým trenclím nosil) a tvůrci opět potvrdili, že jakmile mají k dispozici potemnělé chodby, vystrašeného hrdinu a všehoschopného zabijáka, dokážou za pár kaček vyždímat opravdu hodně muziky.
Poslední dějovou linkou je rozkmotření Coulsona a Melindy „Kavalérie“ May. Coulson ji nejprve dal jasně najevo, že jestli ho nechce poslouchat, může klidně vypadnout. Než se s ní ale stačil udobřit, byla už May na cestě do civilizace. Nezdá se, že by byla úplně uražená, spíš se vydala sehnat Philovi hmatatelné důkazy svojí loajality, které by podle závěrečných sekund neměl poskytnout nikdo jiný, než Maria Hill. Seriál se tedy opět provazuje s filmovým univerzem a my máme šanci, že se dozvíme něco dalšího o Coulsonově tajemství. A pro jakou organizaci vlastně dělá Melindina máti?
Po divokých změnách v přelomových epizodách Turn, Turn, Turn a Providence Agenti S.H.I.E.L.D.u malinko zabrzdili, aby nabrali dech před finálovým sprintem, avšak vedle lehce suššího nahánění Blackouta dokázali nabídnout poutavé prokreslování jednotlivých charakterů. A to v očekávané smršti pomůže výrazně zvýšit náš tep, až se budeme hrdinům obávat o život. Snad závěr první sezony splní zvýšená očekávání.
