Amazing Spider-Man se setkal s rozpačitým přijetím, osobně jsem ale vždy patřil k těm, kteří se restartu maximálně zastávali. Přes přetrvávající sympatie ale nemá cenu zapírat, že po několika opakovaných zhlédnutích jsem ve filmu začal vidět určité mušky. Napodruhé si lze daleko víc všimnout vedlejších dějových linek, které nikam nevedou, akce by mohlo být o ždibet víc a ve druhé polovině začne lehce haprovat tempo. To ale nic nemění na tom, že film položil pevné základy pro další pokračování. Casting je neprůstřelný, uvěřitelný vztah mezi Peterem a Gwen je hnacím motorem celé série a svět nenápadně manipulovaný zlověstným Oscorpem, je příjemně zabydlený. Amazing Spider-Man 2 na připravených základech dokázal výborně stavět.
Do New Yorku ověšeného pavučinami se vracíme ve chvíli, kdy Peterovi (Andrew Garfield) zdánlivě nic nechybí. Úspěšně dokončil střední školu, randí s okouzlující Gwen Stacey (Emma Stone) a jako Spider-Man válí. Spoluobčané konečně doceňují jeho přínos, plachtění mezi mrakodrapy je kratochvílí a likvidování zločinců nikdy nebylo snazší. Potíže na sebe samozřejmě nenechají dlouho čekat. Peterovi pořád zní v hlavě slib, který dal umírajícímu tatínkovi Gwen: Že ji nebude vystavovat riziku a zmizí z jejího života. To zamilovaný Parker nedokázal, avšak jeho neustálá rozpolcenost vztahu podkopává nohy. Své trable v lásce navíc hrdina nebude mít čas řešit v klidu, protože z Oscorpu se blíží hned dvojitá hrozba. Otec a syn Osbornovi (Chris Cooper, Dane DeHaan) jsou přímo posedlí výzkumem, jehož součástí byli i geneticky upravení pavouci, kteří Petera pokousali. A zhrzený elektrikář Max Dillon (Jamie Foxx) je rozhodnutý dát městu co proto, potom co jej přezíravost ostatních lidí dovedla až k tragické nehodě, která z něj udělala proudem nabitého Electra.
Stejně jako se cítí na začátku filmu silnější v kramflecích Spider-Man, je znát pevnější stisk i v rukách režiséra Marca Webba, který zachycuje Spider-Mana v té nejkrystaličtější esenci. Průlety městem jsou přesně tak opojné, jak jsem si je při listování sešity vždycky představoval (3D pomáhá) a v akčních scénách hrdina skvěle kombinuje svou mrštnost, šestý smysl a multifunkční pavučinomety. Peter pod maskou na padouchy drze hláškuje, rád se předvádí před fandící veřejností, ale nikdy nepřestává být dobrou duší a klukem, co právě maturoval - Vedle honění superzločinců neváhá zachraňovat nešťastníky na přechodu či šikanovaného chlapečka a uprostřed mise musí nejednou řešit zmeškané rande s Gwen nebo zničené prádlo, které tetičce May (Sally Field) obarví kostým zapomenutý v pračce.
Z podobných momentů plyne řada komických situací a obecně je film humorem prošpikovaný, ať už se jedná o drzé průpovídky provokatéra Spider-Mana, nejrůznější pohybové gagy (chytání křehkých nádobek za letu jak z animované grotesky) nebo kouzelné špičkování Petera a Gwen. Marc Webb moc dobře věděl co dělá, když do rolí obsadil zrovna Andrewa a Emmu, kteří spolu měli už při natáčení prvního filmu tak dokonalou chemii, že spolu oba herci začali skutečně chodit. Jejich několikaletá souhra je na plátně překrásně zúročena. Nutno také podotknout, že Gwen není žádná bezmocná dáma v nesnázích, ale podnikavá mladá žena, která neváhá pátrat na vlastní pěst či aktivně pomáhat s likvidací nepřátel. Okolnostmi komplikovaný vztah je jedním z hlavních hnacích motorů celého filmu.
Neméně důležitou roli hraje akční složka, která oproti prvnímu filmu výrazně posílila. Jednou hraje prim práce kaskadérů v ulicích, podruhé masivní měřítko trikových orgií, jindy zase emocionální vklad. Electro se kromě metání výbojů dokáže různě teleportovat nebo pomocí elektřiny levitovat objekty, ale popravdě mě Jamie Foxx daleko víc bavil jako Max Dillon, v jehož kůži se herec mohl předvést v poměrně netradiční poloze ušlápnutého smolaře. Jakmile se z něj stane Electro, jeho scény se do značné míry omezí na ty akční. Vizuálně mě slavný padouch nejvíc bavil, dokud nenápadně světélkoval zpod kapuce a člověk teprve pomalu odhaloval, jak pod modrou kůží prosvítají jiskřičky energie. Ve své plné kráse se mi ale poměrně rychle okoukal a jeho vzhled mě celkově nikdy neoslnil tak, jak by si asi tvůrci přáli.
Rhino (Paul Giamatti) má ve filmu opravdu jen naprosto minimální roli a povětšinou slouží jako Spideyho cvičný terč a ve své neohrabanosti také jako zdroj humoru. Překvapivě ale právě v jeho společnosti se nejlépe daří odhalit Spider-Manovu hrdinskou podstatu. Tím skutečným zlem jsou ale ve filmu Oscorp, tajemství úzce spjata se zmizením Peterových rodičů a neetické experimenty Normana Osborna, které se nezastaví před ničím. Na plátně je tahle temná strana síly skvěle reprezentována hlavně rozpolceným Harrym Osbornem, Peterovým nejlepším přítelem, který však otcovy výzkumy nehodlá nechat na pokoji. Potěšující je, že ani při veškerém množství podvratných živlů není film přeplácaný, jako se to stalo u Raimiho Spider-Mana 3. Každé protivenství má své místo.
Problémy filmu tkví především v seriálové struktuře, pro kterou se studio rozhodlo. Potom co první díl slíbí pikantní tajemství Peterových rodičů a Spider-Manova původu, nabídne ten druhý poměrně banální a naivní odpovědi. Vedle rozkrývání minulosti navíc film tráví až příliš času črtáním budoucnosti. Postavy, které v aktuálním dění nehrají naprosto žádnou roli, nejsou výjimkou. Když už studio chce rozevírat filmový svět do šíře, mělo by se o to pokoušet s větším citem.
Verdikt
Amazing Spider-Man 2 je velké komiksové dítě. Tak trochu naivní a možná až příliš zahleděné do různých tajemství, odboček a pomrknutí. Hlavní záporák není až tak elektrizující, jak by asi být měl a mám určité tušení, že i dvojka bude při opakovaných zhlédnutích lehce ztrácet tempo (film má přes dvě hodiny). Napoprvé ale šlo o prvotřídní velkolepou zábavu, které vévodí upřímně dojemné hrdinství, láska, skvěle natočená akce, spousta humoru, vynikající doprovod Hanse Zimmera a především samotný Spider-Man, který hlasitě připomíná, proč právě on vždycky bude mnohem větší sympaťák, než většina superhrdinů dohromady.
