Ačkoliv filmografie Chritophea Ganse na CSFD hraje spíše modrými barvami, osobně ho považuji za talentovaného tvůrce. Od posledního filmu francouzského režiséra uplynulo již osm let. Byl jím první Silent Hill, který stále patří mezi ty nejlepší herní adaptace a je jen škoda, že Gansovi nebyla svěřena i režie druhého dílu, ovšem to už je jiný příběh. Po této dlouhé odmlce se režisér vrací s námětem, který každý z nás viděl minimálně ve dvou podáních (Za sebe uvádím profláknutého Disneyho a nezapomenutelné, hororově laděné podání Juraje Herze). Nabízí se tedy otázka, zda-li mělo smysl Krásku a zvíře znovu natáčet.
Klasický příběh o dívce, která se obětuje za svého otce a odejde žít na prokletý zámek, kde se zamiluje do neméně prokletého obyvatele, francouzští tvůrci příliš nezměnili, ale přidali vypravěčské linie, které kupříkladu zmiňovaný Disney vynechal. „Nová“ linie v téhle verzi Krásky a Zvířete hraje velmi důležitou roli, protože je na ní vystaven i celý vývoj vztahu mezi hlavními postavami. Namísto pomalého sbližování a dialogů se Bell prostřednictvím snů dostává do minulosti a zjišťuje, čím že si Zvíře své prokletí vysloužilo. Zvíře samotné se mezitím potuluje po zámku a přilehlých pozemcích a s Bell se setkává pouze při společné večeři. Na nějakou bližší konfrontaci kupodivu moc času nezbývá.
Christopheu Gansovi se nedá upřít cit pro výtvarnou stránku a nutno zdůraznit, že právě výprava dělá z filmu jen velmi těžko zapomenutelnou podívanou. Masivní porci obdivu si zaslouží též propracované kostýmy, které umně prodávají étericky smyslnou Léu Seydoux. Na druhou stranu je dobře znát, že většina kulis bývala jen zeleným plátnem a tak film svým vizuálem místy připomíná CGI tvorbu Tima Burtona, především pak Alenku v říši divů, ve které se Gans nejspíše velmi zhlédl. To, jestli jde o dobrou, nebo špatnou vlastnost nechám na individuálním posouzením každého diváka. Za sebe můžu říct, že je to tak padesát na padesát. Někdy mě ta okatá kýčovitost bavila, jindy trochu iritovala.
Film vznikl v evropské produkci a zdroje uvádějí, že rozpočet dosáhl nějakých 33 milionů euro (což je cirka 45 milionů dolarů). Díky obsazení mezinárodně známých herců, nicméně rodilých Francouzů, kteří se pravidelně objevují v anglicky mluvených filmech (Léu Seydoux si nejspíše budete pamatovat z poslední Mission: Immposible a u Vincenta Cassela snad není nutné nic dodávat) se jedná opravdu o hodně ambiciózní projekt, který Gans prodává se vší parádou.
Nikoliv odsouzeníhodné, ale rozhodně přílišné zaujetí vizuálem bohužel poškozuje to hlavní: Samy postavy nedostávají dostatek prostoru pro rozvoj vzájemných sympatií a tak konec samotný může působit trochu násilně a nutný happyend až vykonstruovaně. Jenže jde o pohádku, takže nad tímto nedostatkem není těžké přivřít oko. Tím podstatným je, že režisér i scenárista v jedné osobě, Christophe Gans, natočil vizuálně propracovanou pohádku se sympatickým obsazením a místy dokonce hororem zavánějící atmosférou, která látce prostě sluší. Zároveň dodal postavám na životnosti a lidskosti i když jim k jejich zjevné smůle zrovna moc prostoru neposkytl. Ve výsledku Kráska a Zvíře rozhodně patří mezi ty vydařenějšípohádky a pokud na ni vyrazíte jakožto doprovod později narozených, nejspíš toho nebudete litovat.
Verdikt
Nové pojetí ohraného příběhu, krásná výprava a neméně krásná Léa Seydoux jsou důvody pro to, aby většina z diváků tuhle adaptaci Krásky a zvířete neignorovala navzdory jejím nedostatkům. Christophe Gans svým ambiciózním projektem rozhodně nezklamal, ale o to víc zamrzí, že se nepustil do něčeho temnějšího, než do burtonovsky laděné pohádky. Snad příště.
