Tak jsme zase tam, kde jsme byli. Jakmile si Agenti S.H.I.E.L.D.u dávají pauzu, odkládám rekapitulace s tím, že během čekání na další epizodu bude na důkladný rozbor času dost a dost, a pak najednou prásk, nový díl je za dveřmi. Dnešní příspěvek tedy berte tedy jako určité připomenutí, že tuhle středu se nám Agenti konečně opět rozjíždějí! A slůvko „konečně“ je na místě, protože po návratu z novoroční pauzy si seriál drží docela slušnou úroveň.
Přesto ale nemůžu na začátek vynechat ukřivděné vztekání Clarka Gregga (představitel Agenta Coulsona), který v rozhovoru označil kritiky seriálu za „losery“. Ano, po chvilce už svá slova mírnil a pouze se na diváky snažil apelovat, aby seriál nepodceňovali. Filmaři vědí co dělají a úvodní epizody pokládaly základy ke všemu, co nás teprve čeká. Ať se na mě Gregg nezlobí, ale rozčilování není na místě. Chápu, že svoji práci odvádí naplno a kritika ho mrzí, ale to nic nemění na tom, že tak polovina epizod nestála za nic a řeči o pokládání základů je nijak nezlepší. Opravdu dobrý seriál svoje fanoušky nenutí doufat, že se všechno to utrpení jednou nějak zúročí.
Ale zpátky k epizodě T.R.A.C.K.S.. (Mimochodem se mi nepodařilo vypátrat, proč je název proložený tečkami. Má někdo nějakou teorii?). Jak už jsem říkal v úvodu, seriál si v poslední době drží docela příjemnou úroveň a T.R.A.C.K.S. jej posunují o další schůdek vzhůru. Agenti se zbytečně nezaobírají nějakými podružnými misemi a rovnou se vydávají hledat Iana Quinna (David Conrad), který je jedinou stopou k tajuplnému Clairvoyantovi. Quinn přepravuje blíže nespecifikovaný náklad na palubě vlaku uhánějícího italským venkovem, takže honem na nádraží. Poznámka na okraj: Agent Coulson nikdy vysloveně neřekl, že by byl Záhřeb v Itálii, ale také nikdy neupřesnil, že z Verony do Záhřebu se jede přes Slovinsko a Chorvatsko. Většina amerických diváků tak zřejmě o tuhle zeměpisnou vědomost zůstane nadosmrti ochuzena...
Na palubě vlaku potěšila už skutečnost, že se tým rozdělil do dvojic a mohli jsme tak blíže poznat dynamiku jednotlivých párů. U Warda (Brett Dalton) a May (Ming Na-Wen) dále panuje napětí, kdy Melinda zřejmě chce pouze fyzický styk, zatímco Grant by rád posunul vztah na další úroveň. Tedy ne, že by to byl ochotný připustit - profesionální agent se v něm nezapře. Dočkali jsme se také vtipné (a posléze poměrně vážné) situace, kdy se vztah dál probíral s Coulsonem. Mezi ním a May to mimochodem opět slušně jiskřilo, a když Ward viděl, jak Phil Melindu něžně zašívá, žárlivost se mu podařilo ukrýt jen s maximálním sebezapřením. Stejně tak jsme si mohli povšimnout, že ve scéně, kdy „Kavalérie“ najde oba dva agenty v bezvědomí, nejprve zjišťuje, zda je v pořádku Coulson. Máme mezi těmi dvěma očekávat intimnější vztah? Nebo nám podobné momenty mají pouze ukázat, že s Wardem je to opravdu jenom o sexu?
Vedle bližšího zkoumání povah a vztahů (jak dlouho jsme na to museli čekat?) dobře fungovala také samotná struktura epizody, kdy byly události postupně vyprávěny z úhlu pohledu jednotlivých dvojic. Každý segment končil malým cliffhangerem, malou záhadou, která byla vždy rozluštěna teprve ve chvíli, kdy jsme od dalšího páru dostali další dílek skládačky. Napětí tak ve špionážním příběhu na palubě vlaku fungovalo na jedničku, hrdinové si v úzkých chodbičkách počínali v převlecích skoro jak James Bond a mezi dobře spárovanými dvojicemi nechyběly poměrně vtipné výměny (Scéna, ve které se Ward s Coulsonem, dva agenti z pole, snaží uvést do pohybu Fitzův holografický stůl). Potěšilo i akční řádění May, která opět potvrzuje, že z hlediska bojových zkušeností na ni nikdo v týmu ani zdaleka nemá. Ale teď už k dalším dvojičkám.
Nejméně zajímavý byl asi pár Coulson-Simmons (Elizabeth Henstridge), kdy jsme se maximálně mohli zasmát skutečnosti, že je mladá vědkyně v poli opravdu mimo svůj element. Vtip o děvkách působil malinko strojeně, ale budiž. Pořád to bylo přirozenější, než cameo Stana Lee - tentokrát se komiksového guru do děje příliš přirozeně zakomponovat nepodařilo. Podobně jako u Simmons se také u Fitze (Iain De Caestecker) a Skye (Chloe Bennet) můžeme ptát, jestli bylo opravdu nezbytné, aby se zapojovali do akce v poli. Seriál se z téhle skutečnosti pokaždé nějak vylže, ale to nemění nic na tom, že konzultanti a technici nemají na bojišti příliš velké opodstatnění. Zdá se, že také mezi Fitzem a Skye by to mohlo v budoucnu hypoteticky jiskřit, prozatím ale byla důležitá především konverzace o 0-8-4, tedy o označení, které S.H.I.E.L.D. používá pro objekty neznámého původu a pro Skye. Hackerka chtěla vědět, zda by označení skutečně šlo použít i pro živou bytost a odpověď Fitze nebyla dvakrát přívětivá. Skye je podle všeho buď věc (tedy něco uměle vytvořeného) a nebo opravdu hodně, hodně divná osoba. A teď co z toho je horší...
Pak už vlak zastavil a Quinnovi lidé se jali přepravovat tajuplný náklad dál vozem. Fitz a Skye se rozhodli hrát na agenty v poli a nedopadlo to dobře. Ve sklepení nedalekého Quinnova venkovského sídla jsme spolu se Skye opět potkali Michaela Petersona (J. August Richards), který teď má kromě superséra v žilách také ironmanovsou nohu! Díky destruktivnímu čipu v hlavě navíc dostává odkazy přímo od Clairvoyanta, a tak se záhy vydává na vražednou cestu napříč vilou. Quinn mezitím dvakrát střelil Skye do slabin a opět tak upozornil na slabiny seriálu.
Agenti se daný moment snaží vykreslit jako nesmírně emotivní, ale prostě to nefunguje, protože jsme si zatím k postavám neměli šanci vybudovat takový vztah, aby nás jejich ohrožení mohlo zasáhnout. Navíc z minulosti (sebevražedný skok Simmons) bohužel víme, že žádná hrozba v seriálu není skutečná, a že se každý z potíže rychle vylíže. A voilà, Skye bude po dvou ranách v pořádku, stačilo ji naložit do hyperbarické komory. Autoři tak opět promrhali možnost ukázat, že všichni jsou v nebezpečí, nebo alespoň bez řečí odhalit skrze smrtelné zranění nadpřirozenou podstatu Skye. Ale ne, opět jsme museli být svědky toho, že nápadů je málo a je tedy třeba je natahovat jak kšandy.
Obecně si ale není na co stěžovat, kdyby každá epizoda vypadala alespoň takhle, rázem bychom se mohli na každou další těšit a doufat, že má seriál na víc. Příběh se pohnul z místa, epizoda měla zajímavou strukturu, byla svižná a vtipná, dozvěděli jsme se mnoho nového o postavách a opět jsme se dostali další střípky z širší mytologie. „Mrazící“ granáty používaly stejnou technologii jako night-night gun, což je další důkaz toho, že je v S.H.I.E.L.D.u nějaký zrádce. Jen tak mimochodem jsme zjistili, že Emil Blonsky (The Abomination z Incredible Hulka) je uzavřený v kryo-cele na Aljašce. TAKHLE se prosím pěkně správně odkazuje na filmy, ne ohranými poznámkami o tom, že Coulson „dneska nemá náladu na nic z Asgardu“. A konečně v samotném závěru bylo potvrzeno, že Mike Peterson byl přeměněn Deathloka, tedy dalšího záporáka, kterého můžeme znát i z komiksů.
Tvůrci tak reálně potvrzují, že vyslyšeli prosby fanoušků a snaží se více čerpat z rozsáhlé marvelácké mytologie. A pokud sledujete upoutávky a spoilery, pak jistě víte, že v nadcházejících epizodách se to postavami z komiksů (a filmů!) bude jen hemžit. Sledovanost zase o ždibec klesla, když si epizodu naladilo 6,54 milionu diváků (rating 2.1), nicméně vzhledem k tomu, že se pořád jedná o jeden z úspěšnějších seriálů momentálního programu stanice ABC, lze předpokládat, že se o druhou sezonu bát nemusíme. A jestli bude kvalita i nadále stoupat, tak proč ne.
