Režisér Jason Reitman na sebe upozornil chytrou komedií Děkujeme, že kouříte, získal si srdce mnohých uvolněnou Juno a dozrál v Lítám v tom. Jeho předposlední film, Znovu a jinak, v sobě hledá jen těžko něco, čím by dovedl diváka vyloženě potěšit nebo alespoň strhnout, ale pořád je to dostatečně osobité dílo na to, mělo smysl těch devadesát minut s nesnesitelnou Charlize Theron vydržet. Teď Reitman udělal prazvláštní úkrok stranou a natočil romantickou limonádu.
Prodloužený víkend pojednává o zakřiknuté Adele (Kate Winslet), která se po rozvodu stáhla do sebe a navzdory věčnému optimismu třináctiletého syna Henryho (Gattlin Griggith), tak trochu uhnívá v domku na malebném americkém předměstí. Stojaté vody jejich životů rozčeří Frank (Josh Brolin), uprchlý trestanec, který se u Adele doma hodlá skrýt před policií, než nabere síly a bude se moci pustit do dalšího útěku. Matku se synem nejprve drží jako rukojmí, ale postupně se trojice začíná sbližovat. Ukáže se, že Frank je vlastně v jádru dobrák, navíc je to přitažlivý a pozorný muž. A pozornost muže Adele chyběla už nějaký ten pátek. Henry zase oceňuje, že je po dlouhé době v jeho životě pořádný otcovský vzor. Policie ale nepřestává pátrat a je zřejmé, že hrát si na šťastnou rodinku nepůjde do nekonečna.
Pokud ve výše uvedeném cítíte klišé, cítíte jej správně. Pohádka o klukovi a zlomené ženě, kteří našli štěstí s dobrosrdečným zločincem, se odvíjí do značné míry podle předpokladů. Adele se otevírá, opět se směje a tančí. Frank je dokonalý kuchař, údržbář i milenec. A Henry se konečně naučil vyměňovat kolo u auta a zaházel si míčem. Pak se smyčka zákona začne stahovat a přiblíží se vyvrcholení filmu. Co z dějového hlediska Prodloužený víkend ozvláštňuje, je snad jen prazvláštní Henryho sexuální zrání, kdy chlapec prožívá svou první „lásku“ s nejdivnější holkou ve městě a zároveň působí dojmem, jako by měl co nevidět zkusit něco opravdu nevhodného se svojí matkou, na kterou je až příliš fixovaný.
Jen pozvolna dávkované flashbacky, které objasňují podstatu Frankova provinění a Adeliny životní letargie, jsou sice v podobně laděném filmu neobvyklé, ale nakonec opět neodhalují nic, co bychom alespoň v hrubých obrysech nedovedli předvídat. A vypravěčská klišé, dějové zkratky a romanticky naivní opar nedávají ani navzdory řadě dramatických momentů dohromady zajímavé životní drama. To co nám Reitman servíruje, je knihovna červená až po uši, avšak s tím rozdílem, že pod vedením schopného režiséra je tenhle žánrový přírůstek o několik tříd nad svojí konkurencí.
Začíná to už vynikajícím dobovým zasazením, kdy by neznalého film snadno přesvědčil, že se natáčel v osmdesátých letech dvacátého století. Skvělé výpravě dále pomáhá "měkká" barevná paleta a vyprávění příběhu očima Henryho, které jako by odkazovalo k dětským hrdinům a naivnímu idealismu Stevena Spielberga. Atmosféru silně podtrhává práce s hudbou a zvukem obecně, kdy se v určitých částech filmu daří vykreslit napětí, za které by se nemusel stydět ani příběh, ve kterém by Josh Brolin hrál masového vraha, který rodinku přišel rozpárat.
Poslední esem v rukávu jsou právě herci, kteří sentimentální látku nikdy nepodceňují a nesklouzávají k romantickým karikaturám. Vždycky se svoje postavy snaží hrát tak, jak by je hrály v nezpochybnitelném dramatu. A nebavíme se jen o hlavních rolích. Reitman městečko na předměstí osázel celou řadou živoucích postaviček, a tak v sousedství bydlí J.K. Simmons, Henryho skutečným otcem je Clark Gregg, policejní uniforma skvěle padne Jamesi Van Der Beekovi, mladého Franka ztvárnil Tom Lipinski (seriál Suits) a celým příběhem nás jakožto dospělý Henry provází Tobey Maguire.
Verdikt
Prodloužený víkend balancuje na hranici dramatu a asi by jím chtěl být, nicméně díky své pozitivní naivitě vždy padá zpátky do romantických vod. Určitou část diváků to bude neskutečně iritovat, ale najde se i řada těch, kteří staromilecký příběh o jednoduchých dobrých věcech, jako je poctivý broskvový koláč, budou kvitovat. Já sám jsem bohužel vždycky buď začal podléhat dramatu a následně si nechal podtrhnout nohy ulepenou romantikou, nebo se naopak naladil na takřka magickou vlnu, abych se vzápětí divil až příliš hořkým podtónům, které se z cukrkandlové limonády tu a tam vynořují. Jako drama zkrátka Prodloužený víkend neobstojí, ale jako romance je více než nadstandardní.
