Martin Scorsese za svoji téměř padesátiletou filmovou kariéru natočil desítky vynikajících filmů, mezi nimiž se nachází i slušná řádka životopisných dramat, jejichž hrdiny nejsou jen mafiáni, kontroverzní vizionáři a boxeři, ale i Ježíš a Dalajlama. Jordan Belfort, protagonista mistrova nejnovějšího filmového opusu Vlk z Wall Street, v sobě obsahuje trochu od každého z nich.
Seznamujeme se s ním jakožto ctižádostivým mladíkem, který je schopný v garáži vybudovat základy pro budoucí prosperující firmu. Práci v ní nenabízí lidem, jejichž potenciál je jen na papíře, ale kamarádům, známým, drogovým dealerům a servírkám. A to se mu vyplatí, protože každý z nich v něj věří. A vděk je dobrá pojistka loajality. Jeho troufalost a dravost se potýkají se sobeckostí a chamtivostí. A nejspíš vás ani nepřekvapí, že si toho je dobře vědom a ani se vám nepokusí nic namlouvat. Naopak, tento fakt vtipně okomentuje a dokonce se pokusí o jistý druh sebereflexe. Což byste asi od člověka, co opilý pilotuje helikoptéru a šňupe koks ze zad prostitutek čekali jen stěží. Jeho smysl života je vydělat víc peněz. Protože to jediné mu jde opravdu dobře.
Leonardo DiCaprio se dokonale podřizuje tempu celého snímku, takže to opravdu vypadá, jako by byl celý film naopak podřízen jemu. Leonarda nevídáme v (skoro) komediální poloze úplně běžně, přesto musím uznat, že mu sedí dokonale. Hraje tu člověka, který je permanentně sjetý hrstmi prášků na uklidnění/nabuzení/spaní/povzbuzení a kdo ví čím ještě. Přeskakuje mezi šaškováním, promyšleným využíváním svého charismatu ve vlastní prospěch a vyloženě sviňáckým jednáním. A to všechno jsem mu baštila i s navijákem. Můžeme jen doufat, že mu to tentokrát zbaští i Akademie a Oscara si konečně odnese.
Roli Doniieho Azoffa, „vlkova“ hlavního side-kicka, získal Jonah Hill (Jump Street 21, Superbad), kterého častěji vídáme právě v komediálních rolích, povětšinou coby lehce ňoumovité typy. Tady tomu na první pohled není jinak, ale tenhle ňouma je učenlivý a zakrátko se v rozmařilém životě i nekorektním jednání Jordanu Belfortovi téměř vyrovná. Přátelství obou mužů je důležitou součástí hnacího motoru celého snímku, ale ještě větší zásluhu na něm má Belfortova manželka Naomie v podání prozatím nepříliš známé Margo Robbie (Lásky čas, seriál Pan Am). Stejně jako ostatní ženské hrdinky ve Scorseseho snímcích, ať už více, či méně emancipované, nepůsobí jen jako dekorace a přímo ovlivňuje Jordanovo jednání a život.
Výčet ostatních známých tváří je vskutku obsáhlý. Uvidíte Jona Favreau (režisér prvních dvou Iron Manů) coby úlisného právníka, šarmantního Jeana Dujardina (The Artist), jako ředitele švýcarské banky, nebo Kylea Chandlera (Zero Dark Thirty) jakožto nepodplatitelného vyšetřovatele FBI, který má Belforta usvědčit. A samozřejmě Matthewa McConaugheyho, Belfortova zasvětitele do života na Wall Street.
I když se cirka sedmdesát procent děje odehrává mezi kancelářskými stoly (někdy i na nich) nemusíte se bát, že půjde o nějaké nudné snímání obchodních jednání a vysvětlování tržních principů, kterým stejně rozumí nejspíš jen ti, kteří je vymysleli. To samé vám ostatně řekne i sám Jordan Belfort. Ta obrovská místnost plná stolů, vyzváněcích telefonů, křičících lidí a poletujících papírů není totiž nic jiného, než džungle, ve které přežijí jen ti nejdravější a nejpohotovější. V kontrastu s kancelářemi vás sám protagonista sám provede i svým luxusním životem, který spravedlivě dělí mezi drahá auta, přepychový dům a jachtu. Ve výsledku se divák nemusí bát ani tříhodinové stopáže, protože při tom, co se na plátně děje, se jednoduše nestíhá koukat na hodinky.
Film se nevyhýbá řadě explicitních záběrů, scény z večírků občas působí jako obsah, který jsou mnozí zvyklí vídat na jistých specializovaných serverech, ale přesto nic z toho nepůsobí vyloženě nevhodně, natož samoúčelně. Ještě před Vlkem navíc do našich kin vstupuje první i druhý část Nymfomanky, takže nic z toho, co uvidíte na Scorseseho mejdanech, už vás nijak neudiví.
Verdikt
Vlk z Wall Street je nejživější, nejdivočejší a nejdravější film v kinech za dlouhou dobu. Film, který vás naučí nedůvěřovat burzovním makléřům, ale závidět jim jejich troufalost. Óda na chamtivost od Martin Scorseseho, který je i ve svých dvaasedmdesáti letech nezastavitelný, energický a naprosto brilantní. Filmový rok 2014 nemohl začít lépe.
