V posledních letech jsme si zvykli, že se Robert Redford, ať už jako herec, režisér či komentátor, zaměřuje na palčivé otázky americké společnosti či na kritiku politické reprezentace. Nikdy se nebál projevit svůj názor, ať už šlo o vnitropolitické či zahraničně-politické záležitosti. Někteří v něm vidí nerealistického naivu, idealistu a pokrytce, jiní zase neúnavného obránce svobody a liberální demokracie. Na první pohled se může zdát, že v případě živelného dramatu Vše je ztraceno (All Is Lost) se od modelu explicitní kritiky prohnilého systému odklonil. Nicméně neplatí to absolutně. Pod pláštíkem strohého, ale velice působivého survival dramatu můžeme totiž nalézt sondu do hlavy prošedivělého mořského vlka, jenž se ani v situacích totálního zmaru nevzdává – a přesně to Redford po Američanech opětovně vyžadoval. Jinak řečeno, naděje na změnu vždy existuje, pokud je člověk ochoten vyvinout patřičnou aktivitu. Jak už to u Redforda zpravidla bývá, jeho hrdina se snaží posílit v divákovi pocit, že úsilí nikdy není zbytečné, i když se situace jeví jako naprosto ztracená a zoufalá.
Stará dobrá Amerika, zjevně reprezentovaná postarším Redfordem, se zmítá uprostřed bouře a stejně tak se náš hrdina ocitá v prakticky bezvýchodné situaci uprostřed neklidného oceánu. Má poškozenou plachetnici, v dáli je slyšet mohutný hřmot a hladina se pozvolna stává neklidnou. Souboj s přírodními živly, jež člověk nemůže kontrolovat nebo vypnout, může začít. Postupně sledujeme působivé obrazy drtivé síly přírody, které osamocený člověk čelí jen s vypětím všech sil. V mezidobích jsme pak svědky relativně chladného instrumentálního zobrazení úkonů nutných k přežití. Otázkou zůstává, jestli vás procítěná, ale do jisté míry i prostá "one man show" dokáže uspokojit. Nosná linka dobrodružného dramatu režiséra J.C. Chandora je totiž právě takto jednoduchá. Hlavním motivem je bezpochyby neutuchající snaha o přežití, kterou v symbolické rovině můžeme chápat jako odhodlání postavit se nepřízni osudu, vytrvat, nevzdat se a především aktivně problémům čelit. Pakliže někomu představený motiv připomíná slavnou novelu Stařec a moře z pera Ernesta Hemingwaye, pak není úplně daleko od pravdy, neboť podobností by se dalo nalézt hned několik. Ostatně snímek bývá s trochou nadsázky označován jako "Stařec a moře pro 21. století".
V čem se ale oba příběhy výrazněji liší, to je vykreslení hlavního hrdiny. V případě snímku Vše je ztraceno nevíme o Redfordově postavě zhola nic. Nevíme, odkud přichází, čím si prošel a kam směřuje. Vodítkem nám je pouze obličej, respektive tvář, v níž je zachycen životní příběh v podobě unavených očí a hlubokých vrásek. Zde přichází na řadu divákova imaginace. Absenci detailnější charakteristiky ústředního (a jediného) hrdiny si můžeme vysvětlit kupříkladu snahou o vystižení člověka v nejobecnější výkladové rovině. Je přece jedno, zda náš námořník přišel o rodinu při autohavárii, ztratil peníze na burze nebo má rakovinu, eventuálně žije obyčejný život. Tvůrci se nesnaží představit nám jednu určitou životní cestu, ale pokouší se vyprávění převést na obecnou platformu nelehké pozice jednotlivce ve světě. Vše je v tomto případě relativní, neboť problémy nalezneme ve všech společnostech, ačkoliv poměřovat jejich závažnost je takřka nemožné. Tak si říkám, jestli právě tohle není jeden z těch efektivnějších způsobů, jak divákům poskytnout prostor pro ztotožnění se se zobrazovanou situací.
Interpretovat dění na plátně lze samozřejmě mnoha způsoby a každý divák může v bitvě o přežití vidět něco jiného. Leckdo si koneckonců vystačí i s prostým motivem souboje člověka proti přírodním živlům. Co ale snímku upřít nemůžeme, je nadstandardní řemeslné zpracování, okořeněné sugestivním a strhujícím vyobrazení kritických momentů, a brilantní výkon Roberta Redforda, jemuž úsporný a bezprostřední herecký mód neskutečně sedí. Mimochodem jeho kratičký monolog v záchranném člunu je geniálně (s)prostý, leč dokonale autentický a procítěný. Dlouho jsem v kině nezažil tak napjatou atmosférou, jako když se Redford znovu a znovu snaží obelstít smrt. Vůbec nevadí, že se ve snímku objeví takřka každý stereotyp subžánru mořských survival dramat. Ať už jde o bouřku, namočenou vysílačku, žraloky nebo obrovské lodě plující těsně kolem našeho trosečníka. Klíčový je ovšem způsob, jakým je celá mozaika vyobrazena a jednotlivosti poslepovány dohromady. A nutno podotknout, že ten je zatraceně zručný, funkční a nadmíru působivý.
Verdikt:
Vše je ztraceno je silné a atmosférou nasáklé dobrodružné drama, v němž je relativně autenticky, úsporně a bez kudrlinek vykreslen nejen souboj člověka a přírody, ale rovněž člověka se sebou samým. Často slýcháme, že naděje umírá poslední, přičemž právě tuhle obehranou formulku dokázala dvojice Chandor – Redford neotřele jednoduše zachytit ve vizuálně vybroušené podívané. Podobných tvůrčích triumfů jsme letos v kinech moc neviděli, proto neváhejte a vyrazte vstříc chladnému, vlhkému a místy skutečně strhujícímu dobrodružství. Nebudete litovat.
P.S.: V mojí hlavě snímek zraje každým dalším dnem, tudíž je docela možné, že v budoucnu tomu tu "devítku" bez problémů šoupnu.
