Když adaptujete jeden z nejváženějších románů na poli science fiction, hrozí vám hodně velký průšvih. Zvlášť když jako režiséra najmete Gavina Hooda, který má na svědomí nepříliš dobře přijaté X-Men Origins: Wolverine. Jak tedy nakonec film o dětech, které mají zachránit Zemi před mimozemskou invazí dopadl?
Je to nejspíš jen otázka času, než na naši planetu zaútočí nějaká vyspělejší rasa s kolonizačními tendencemi. Je skoro jisté, že lidstvo poté zapomene na vlastní šarvátky a spojí se proti společnému nepříteli. A třeba se mu ho i podaří zahnat. Jenže i poté bude nad vším viset pověstný Damoklův meč a všichni se budou zaobírat obligátními otázkami jako: Vrátí se? Kdy? Budeme připraveni? Kdo s nimi bude válčit? V Enderově hře odpověď na poslední otázku zní „děti“.
Poněkud bizardní nápad, že? Jenže podle velitelů lidského odboje je mladý mozek daleko pružnější, učenlivější a schopnější hledat nečekaná řešení. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že pokud jste se někdy připojili k nějakému druhu herního multipalyeru, určitě potvrdíte, že občas člověk nestačí zírat, jakým způsobem ho rozcupuje na kousky nějaké děcko z druhé strany planety.
Spisovatel Orson Scott Card vytvořil svět po mimozemské invazi, který je zcela soustředěn na boj s potenciálním nepřítelem. A jeho nejsilnější zbraní jsou právě děti. Talentované, inteligentní a od útlého věku cvičené ve strategii, boji a podněcovány k agresivitě. Ender Wiggin je tím nejlepším. Čeká jej ještě další intenzivní výcvik, na jehož konci stane v čele armády, která má odvrátit zkázu lidstva. Jenže za jakou cenu?
Při seškrtávání knihy do podoby scénáře se Gavin Hood, scenárista a režisér v jedné osobě, rozhodl vynechat (nebo omezit) určité reálie, které byly pro příběh nemálo podstatné. Nejvíce na tom tratí vykreslení psychologie hlavního hrdiny, pro jehož vývoj má podstatnou roli vztah se sourozenci - se sestrou Valentinou a bratrem, se kterými je neustále srovnáván, protože v sobě spojuje jejich klady (empatie) i zápory (agresivita). Hood se rozhodl spoléhat na náznaky a potřebné scény raději nahradit výjevy z tréninků. Což mu nejspíš nemůžeme mít za zlé.
Enderova hra není žádné lehce stravitelné sci-fi o vesmírné akademii pro nadanou mládež, jedná se o silný příběh s morálním i psychologickým přesahem. Pokud ovšem natáčíte film, který stál studio 110 milionů dolarů, očekává se, že si na sebe ten film také vydělá. Proto se musí psychologický vývoj hrdinů smrsknout na střihové koláže, podkreslené dramatickou hudbou. Naopak se filmaři museli co nejvíce věnovat akci – ať už té tréninkové, nebo té simulované, v obou případech zatraceně efektní.
Výprava bohužel není nijak slavná a bylo docela fajn vidět, jak by film vypadal kdyby ho natáčel někdo se silnějším vizuálním cítěním, třeba takový Joseph Kosinski (Tron, Nevědomí). Laboratorně čisté prostředí vesmírné stanice nebo pozemní základny působí mírně papundeklovým dojmem a postrádá byť jediný prvek, který by jej dělal v diváckých očích atraktivním. Skutečnost, že nevýrazné kulisy obývají výrazní herci, tak potěší hned dvakrát.
Asa Butterfield (Cesta, Hugo a jeho velký objev) v hlavní roli rozhodně nezaostává za zkušenějšími kolegy. I když na první dojem působí poněkud nevýrazně, rychle vás přesvědčí, že je schopný zvládnout to, co od něj ostatní očekávají. Ať už jde o velení týmu ostatních kadetů, či celé flotile. Na poměrně malém prostoru si dokáže získat divácké sympatie a zároveň dát povědomí o vnitřních démonech, se kterými se Ender potýká. Trochu na škodu je poněkud zkratkovité vykreslení vztahu se sestrou (Abigail Breslin) a především pak s Hailee Steinfeld v roli Petry, kadetky, která mu podá pomocnou ruku, když jej manipulativní vedení školy přesune do jiného týmu. Harrison Ford je sázka na jistotu a ač je jeho postava scenáristicky omezená, respekt si dokáže vysloužit už jen zdvižením obočí. Ben Kingsley pak rozšiřuje svůj životopis o další bizardní figurku a Viola Davis působí tak nějak do počtu.
Verdikt
Gavin Hood se snaží naservírovat efektní podívanou podpořenou dobrým (a temným) příběhem o moci a bezmoci, nutnosti a zbytečnosti války. Výsledkem je příjemná, ale přesto poněkud nedotažená filmová adaptace knihy, která by nejspíš měla zůstat jen knihou.
