Ve věku 85 let zemřel český herec Alois Švehlík. Zemřel krátce po půlnoci, doma, ve společnosti nejbližších. Veřejnosti to oznámil mluvčí Činohry Národního divadla, kde Alois vystupoval od roku 1988.
Narodil se roku 1939 v Pardubicích, do obchodnické rodiny. V dětství vystupoval v ochotnickém divadle a po absolvování střední strojní průmyslové školy a základní vojenské služby se hlásil na DAMU. Ačkoliv nebyl přijat, nastoupil jako elév do Středočeského divadla v Kladně a roku 1962 začal hrát profesionálně v Západočeském divadle v Klatovech. Prostřídal několik dalších scén, včetně libereckého Divadla F. X. Šaldy, Městských divadel pražských a od roku 1988 byl členem Činohry Národního divadla.
Od té doby, co vystupoval v Praze, začal dostávat filmové a televizní příležitosti. Podle ČSFD stál poprvé před kamerou roku 1971, kdy si zahrál v televizním snímku Doktor na pokladnu. První hlavní roli měl ve svém prvním celovečerním filmu pro kina, jímž bylo Větrné moře z roku 1973. Roku 1974 vystupoval ve Vávrově válečném velkofilmu Sokolovo a propagandu si vyzkoušel také v Osvobození Prahy (opět Vávra, 1976) a v seriálu Muž na radnici (1976).
Ve filmu přišly o něco zajímavější příležitosti (Odysseus a hvězdy, 1976 a Dým bramborové natě, 1976) a z dodnes vysílaných seriálů nemají nejhorší renomé Bakaláři (1977-8). Avšak normalizačních seriálů se Švehlík nezbavil, když následovaly tituly jako Třicet případů majora Zemana, Inženýrská odysea nebo ještě na začátku 80. let Okres na severu.
V osmdesátkách na seriálovém poli přišly seriály Gottwald (1986), Bylo nás šest (1986) a Rodáci (1988). Na druhé straně ale také jeden z nejlepších filmů, na jakém měl Švehlík příležitost se podílet – Smrt krásných srnců Karla Kachyni z roku 1986. Těsně před revolucí si zahrál ještě ve snímku Člověk proti zkáze, ačkoliv film o posledních letech Karla Čapka byl uveden až v roce 1990.
Po revoluci přišli Černí baroni (1992), Princezna ze mlejna (1994) a Výchova v dívek v Čechách (1997). Jinak Aloisova filmografie z devadesátek příliš nestojí za řeč. Po přelomu letopočtu už to je zajímavější. Začalo to Princeznou ze mlejna 2 (2000), a pak to pokračovalo: Roku 2004 přišlo Bolero, pak Operace Silver A (2007), Tři životy (2007), seriál Cesty domů (2010-2015), Alois Nebel (2011), Hořící keř (2013), seriál Já, Mattoni (2016), Lída Baarová (2016), seriál Marie Terezie (2017), seriál Labyrint (2017), Úsměvy smutných mužů (2018), Na střeše (2019), Jako letní sníh (2021) a Mimořádná událost (2022). Kariéru uzavřel v roce 2023, kdy vystupoval v seriálu Docent a ve filmu Muž, který stál v cestě.
Vedle herectví se Alois Švehlík hodně věnoval také dabingu. V televizi namluvil Doyla ze seriálu Profesionálové, Tonyho Soprava v rodině Sopranových nebo Horsta Schimanskiho. Pokud jde o filmy, často propůjčoval hlas Charlesi Bronsonovi, Burtu Reynoldsovi, Burtu Lancasterovi, Genu Hackmanovi, Charltonu Hestonovi, Dannymu DeVitovi nebo Jacku Nicholsonovi. Za dabing získal třikrát cenu Františka Filipovského, obdržel také cenu Thálie za celoživotní přínos pro činohru a za film Na střeše byl nominován na Českého lva.
Čest jeho památce a upřímnou soustrast všem pozůstalým.
Titulní foto: Alois Švehlík ve filmu Na střeše
Zdroj: ČTK
