Proč Disney vrací Lvího krále do kin? Jednoduchá odpověď zní: Aby mu vydělal další peníze. Ta složitější je úplně stejná. Na podzim totiž slavný animák konečně vyjde na Blu-ray, a tak mu nejspíš studio chce tak trochu vyšlapat cestičku a udělat mu pořádné promo. A znovuuvedení světoznámé pohádky ve 3D konverzi se o patřičné halo zaručeně postará. Je košer takovýmto způsobem upravovat klasiku? A má vůbec v době počítačové animace sedmnáct let starý, ručně malovaný biják dnešnímu divákovi co nabídnout?
Příběh se s ničím zbytečně nepáře, Lví král je přímočará pohádka a ani v nejmenším se za to nestydí. Což mu nelze v žádném případě vytýkat - Funkční jednoduchý příběh je vždycky lepší, než přeplácený zmatek. Bajka z africké savany pojednává o lvu Simbovi, který se narodil jako syn udatného krále Mufasy, po kterém má jednou převzít vládu nad královstvím. Jenže o trůn usiluje také králův zkažený bratr Scar. Aby se Scar mohl chopit moci, spolčí se s hyenami a lstí připraví krále Mufasu o život. Malého Simbu z království vyžene a ujme se trůnu. Země pod jeho krutovládou trpí a jedinou šancí na záchranu je návrat dávno oplakaného Simby z exilu. Dokáže mladý lev překonat strach, přijmout zodpovědnost a napravit zlo, které jeho strýček napáchal?
Funguje stará klasika na dnešní diváky?
Lví král je zkrátka archetypální příběh o dospívání, jak má být. Za silným morálním poselstvím ale tiše číhá velká zrada. Nejdřív si všimnete, že se vás film snaží tak vehementně vychovávat, až vás tím skoro nudí, neřku-li otravuje. Zvraty v příběhu působí dojmem, že se si je může vychutnat jedině divák, který ještě v životě příliš mnoho filmů neviděl. A ani gagům se situaci nedaří vždy
cky zachránit, jsou totiž tak nějak jednodušší a přímočařejší. A pak mi to konečně docvaklo: Lví král je film natočený téměř výhradně pro děti, na což v době Shreků, Megamyslů a dalších „dospěláckých“ pohádek nejsme zvyklí.
Co ještě Lvímu králi podráží nohy? Tak zaprvé, nikdy ze mě nebude fanoušek muzikálových čísel. Kdykoliv se libovolný film zadrhne a místo dalšího děje mi nutí nudnou popíkovou písničku s tanečním vystoupením, začne to ve mně bublat. Stejně tak mě nijak zvlášť nepotěšil deus ex machina ve formě moudrého opičího šamana, který se v klíčový moment zjeví odnikud a násilím dokope váhavého hrdinu k polepšení. Mnohem radši bych se Simbou prožíval dospění hezky postupně. A pak je tu ještě nuda, která se do filmu vplíží v bezzubých momentech, kdy se vedou výchovné rozhovory nebo se máme kochat africkou přírodou.
3D konverze a pár pochval
Český dabing je ok, konkrétně Disney u svých klasických animáků na zahraniční mutace dohlížel vždycky pečlivě, takže ve filmu není nic, co by vyloženě tahalo za uši. (Tedy až na písničky, ty jsou místy přezpívané vyloženě falešně). Podobně bezbolestné je 3D. Studio si na něm dalo záležet, trojrozměrná konverze filmu rozhodně neubližuje, ale také mu nijak zvlášť nedodává. Bohužel, pokud slavnou 
klasiku chcete vidět na plátně, nic jiného než zaplatit 3D příplatek vám nezbude, protože 2D kopie prostě nejsou.
Abych nebyl za škarohlída, tak nebudu tajit, že celá řada věcí se mi ve Lvím králi opravdu líbila, a kdyby film víc tlačil tímhle směrem, určitě by si mě získal víc. Až neuvěřitelná je přesnost, s jakou se disneyho hochům podařilo vystihnout každodenní maličkosti vztahu otce a syna (scéna, ve které Simba zlobí a daleko větší bolest než trest mu způsobí vědomí, že je z něj tatínek zklamaný), skon krále Mufasy je poeticky mrazivý a prakticky všechny scény, ve kterých vystupovaly vedlejší postavičky Pumba a Timur, jsou nesmírně vtipné. Potěší Zimmerův soundtrack i pečlivá ruční animace.
Verdikt
Lví král sedmnáct let po premiéře není pro každého. Pro mě to byl spíš takový nostalgický bonbonek, než vyloženě strhující filmový zážitek, který bych měl kdykoliv v budoucnu potřebu opakovat. Mám za to, že současné animáky (Jak vycvičit Draka, Na Vlásku, Toy Story 3) se nikterak nevzdávají svého pohádkového základu a cílení na dětského diváka, ale přitom se toho v nich mnohem víc děje, dospělým přinášejí daleko větší přidanou hodnotu a vyprávění a postavy jsou přeci jen o kus rozvinutější, než je tomu u archetypálně jednoduchého Lvího krále. Řadě diváků ale bude malovaná pohádkovost bez popkulturního odkazování vyhovovat a děti si film užijí naprosto bez debat (potvrzeno nadšeným výskotem v sále). Takže pokud cítíte, že byste mohli být naladění na té správné naivně nostalgické vlně, pak se nenechte odradit a na film si určitě zajděte.
