Stevena Soderbergha známe jako režiséra, který obratně převrací nejrůznější žánry naruby. Po svém úspěchu s Trafficem a Erin Brockovich v roce 2000, by klidně mohl donekonečna dojit právě tyto dva filmy, ale místo toho jsme viděli jiné pohledy jak na špionážní thriller ve Zkratu, tak na katastrofický film v Nákaze. Minulý rok Soderbergh upozornil producenty na výraznou demografickou skupinu žen, když nalil do kin litry testosteronu v Bez kalhot, a tento rok zase upozornil na výraznou demografickou skupinu lesbických žen v thrilleru Vedlejší účinky. Jeho poslední celovečerní snímek Behind the Candelabra (u nás Liberace!), který tvoří přechod mezi Soderberghovou filmovou a televizní kariérou, cílí tentokrát na publikum homosexuální. I když to bych zjednodušoval, takže hezky popořadě.
Valentino Liberace (Michael Douglas) je považován za první skutečnou hvězdu populární hudby, která dokázala svými energickými klavírními výstupy strhnout davy diváků. Behind the Candelabra, česky „pod svícnem“, který byl Liberaceho poznávacím znamením, sleduje období jeho života, kdy navázal partnerský vztah s náctiletým Scottem Thorsonem (Matt Damon), až do Liberaceho smrti na AIDS v roce 1987.
V prvé řadě je nutné zmínit famózní herecké výkony Michaela Douglase a Matta Damona, kteří skutečně zapluli do svých postav tak precizně, že vás nemohou během sledování snímku rozhodit jejich legrační paruky, tupé či tanga. Nejdůležitější však je, že na rozdíl od současné gay filmové či televizní produkce (Adam Shankman, seriál Glee, muzikál Ladíme) nejsou jejich herecké výkony paradoxně karikaturami gayů, ale spodobňují obyčejný pár, jehož největší kontroverzí je návštěva obchodu s erotickými pomůckami.
Tím, že je příběh usazen více v realitě a Soderbergh se pokouší jako heterosexuál vykreslit Liberaceho a Thorsona jako obyčejné muže, se snímek sice odklání od klasických prvků gay kultury, která si libuje v opakovaném používání campových a over-the-top situací, ale výrazněji tak zdůrazňuje hlavní myšlenku rovnoprávnosti. Předvídatelnost příběhu je sice největší slabinou snímku, ale pravděpodobně je také určitou režisérovou pastí, do které se chytí každý, kdo tak film označí. S klišé se totiž obvykle setkáváme v heterosexuálních biografických filmech, a pokud můžeme všechny normy převést i na Behind the Candelabra, nestávají se tak gayové skupinou nijak zvrácenou nebo odlišnou, ale naopak jsou to stejní lidé, jako kdokoliv jiný, pro které platí ve filmové produkci stejná pravidla.
Po stylistické stránce může Soderbergh těžit z „výpravných“ a okázalých kulis, které jsou naplněny skutečnými či replikovanými rekvizitami. Daleko od jednotlivých pokojů se ale častokrát nedostaneme. Zajímavostí může být i Soderbergovo netradiční využívání ruchů, kdy každou druhou dialogovou scénu narušuje a přehlušuje nějaký hluk v pozadí, ať je to štěkot psů, hluční cvrčkové nebo hlasité bublání vířivky. Po vizuální stránce samozřejmě nechybí pro Soderbergha typické ladění záběrů do oranžova.
Někdo by mohl namítat, že je Behind the Candelabra vlastně o životní pouti samotného režiséra ztvárněného postavou Scotta Thorsona, který byl sice omámen a následně zrazen kinematografií v podobě Liberaceho, ale přesto je tím posledním, kdo se s ní dojde k smrtelné posteli rozloučit. Zda je všechno Thorsonovo žárlivé vztekání ve filmu metaforou pro Sodebergovo vztekání nad stavem filmového průmyslu, to těžko říci, mějme však na paměti, že se Soderbergh snažil film natočit již od roku 2000 a tehdy asi o konci kariéry rozhodně ještě nepřemýšlel.
Verdikt
Silnější výpověď o kultuře gayů ve Spojených státech, než by zvládli Bryan Singer s Rolandem Emmerichem dohromady. Snímek nesou hlavně výborné herecké výkony Michaela Douglase a Matta Damona, které budou nevyhnutelně sbírat Zlaté glóby a Emmy. Přesto se ale nedokázal Soderbergh poučit ze svých životopisných eposů o Che Guevarovi a než se dostaneme k závěrečnému hudebnímu číslu, musíme si projít množstvím opakujících se a předvídatelných situací a vleklých dialogových pasáží v honosných, avšak generických interiérech. Přes všechny výhrady však máte po skončení snímku pocit, že je prostě takhle zdatného řemeslníka jakým je Soderbergh zatraceně velká škoda.
