Sofia Coppola nás už mnohokrát přesvědčila, že není jen protekční dítko legendárního otce-režiséra, a vyprávěním veskrze civilních filmových příběhů dokázala chytnout za srdce mnohé z nás. Její nejnovější film Bling Ring si obstojně dělá legraci z facebookové generace, ale přitom jaksi zapomíná na děj a jakékoliv drama. Příběh, který vypráví, přitom rozhodně má potenciál na to, aby v divácích vyvolal rozpolcení a aspoň nějakou emocionální reakci. Je ovšem vyprávěn tak nezainteresovaným způsobem, že vyprchá z mysli ještě před koncem závěrečných titulků.
Bling Ring byla skupina čtyř holek a jednoho kluka. Skupina rádoby cool teenagerů z Los Angeles, kteří si chtěli vylepšit svůj společenský status tím, že začali vykrádat domy celebrit, aby se jim přiblížili a bokem si ukradli nějaké ty luxusní šaty nebo kabelky. Sofia Coppola rozhodně umí zachytit současnost. Parádně prezentuje prostředí, ve kterém se hlavní postavy pohybují, stejně jako jejich chování. Mladí floutci ze střední školy tráví všední odpoledne surfováním na netu, večer vyrazí na párty v lokálním klubu a takhle to jde pořád dokola. Neuvěřitelně aktuální atmosférou si Sofia získává body k dobru, ale vyprávěný děj mezitím trpí. Film totiž neobsahuje v podstatě nic jiného než bujaré oslavy a vykrádání hvězdných příbytků. Repetitivní schéma Bling Ringu se skládá ze scény loupeže v domě, kde dívčí zástup deset minut obdivuje všechny luxusní věci v domě (většinou hlasitým zvoláním hlášek typu: „OMG!“), zatímco jediný kluk výpravy se strachuje, jestli se dotyčná hvězda nevrátí domů. Poté následuje party, po které si všichni usmyslí, že budou loupit dál a celé schéma se opakuje.
Díky tomuhle nešikovnému vedení příběhu absolutně zapadá veškerá charakterizace postav a tak u poloviny z nich nebudete znát ani jejich křestní jméno. Jistě, dalo by se argumentovat, že je to záměr a Sofia tím chce popsat povrchnost dnešní teen generace, které nesejde na ničem jiném, než na hadrech a počtu likeů u jejich fotek na Facebooku. To by však nesměla přijít druhá polovina snímku, zabývající se dopadem loupeží na životy členů Bling Ringu. Znenadání se u některých postav objeví snaha o charakterizaci a přesah (především u Nicki Emmy Watson), ale na vyvolání emocí nad jejich osudem je už trochu pozdě.
Sofii se bohužel nedaří ani naplno zužitkovat talentu Emmy Watson. Přes velké množství slow-motion scén se jí sice podaří prodat její neoddiskutovatelný sex-appeal, ale v první polovině má tak málo prostoru, že se přestanete divit, že je v úvodních titulcích zmíněna až jako jedna z posledních. Je to škoda, protože reálný předobraz její postavy je typický příklad vyléčené zlodějky, ze které se přes podivnou převýchovu stane všeobjímající svatoušek. Pár scén z její přeměny sice ve filmu zůstalo, ale její postava zůstává povětšinou naprosto nevyužitá. Je to důsledek nevyrovnaného vyprávění, kdy je v první polovině její role na úrovni camea, zatímco v druhé převezme vůdčí roli a na zbytek gangu se zapomíná.
Nezbývá než chválit parádní kameru Harrise Savidese (zároveň bohužel jeho poslední projekt) a opět unikátní souhru zvuku s obrazem, v čemž Coppola jako vždy vyniká. Ale to se ve finále ukáže být jako jeden z hlavních problémů. Zatímco po stránce technické a atmosférické není co vytknout, řídký děj a absolutně nijaké poselství Bling Ringu hází klacky pod nohy. Patrně nejsmutnějším faktem je, že i poměrně přitroublá komedie jako je Projekt X, vám toho o současné facebookové generaci řekne mnohem víc, než nový film Sofie Coppoly.
Verdikt
Bling Ring je audiovizuálně přitažlivá a opojná podívaná, poháněná dobře budovanou atmosférou, která se rozpadá při jakémkoliv náznaku děje. Ten je totiž vyprávěn velmi nezajímavým a ledabylým způsobem, a absolutně nevyužívá své reálné základy. V tom případě nepomohou ani solidní Emma Watson a skvělý soundtrack.
