Hororové filmy letos neprožívají moc úspěšné období, a kina zatím až na výjimky plní spíše průměrné snímky z tohoto divácky oblíbeného žánru. To se nyní pokusil prolomit režisér Scott Cooper (Crazy Heart, Black Mass: Špinavá hra) se svým snímkem Antlers (v českém překladu Paroží). Ten má za sebou silné producentské jméno v podobě Guillerma del Tora, a to pro mě znamenalo vysoká očekávání, ač nejsem žádný vyložený hororový fanoušek.
Zaujal mě i námět filmu. Základem je totiž stará indiánská folklorní legenda o zlém duchu či netvoru jménem wendigo, jehož výsadou jsou kanibalistické choutky a požírání lidského masa. Film samotný je pak natočený na motivy povídky A Quiet Boy od spisovatele Nicka Antosca, který se podílel také na scénáři k filmu. Mýtus ve filmu ožívá v malém izolovaném městečku kdesi v Oregonu, kde žije i malý Lucas, zamlklý kluk s nímž na první pohled není vše v pořádku. To vycítí i učitelka Julia (Keri Russell), jež se po dvaceti letech vrací do svého rodného města, a pustí se do rozkrývání děsivého tajemství.
Známá jména stojící za filmem a slušné trailery způsobily, že jsem se na film opravdu těšil i přesto, že jak jsem již zmínil nejsem hororovým fanouškem. Ukázky působily správně nehezky, ponuře, dokázaly diváka naladit na děs a hrůzu visící ve vzduchu nad malým deštivým městečkem. A lokace ve které se film odehrává, je skutečně jedním z pozitiv snímku. Ponuré a depresivní industriální maloměsto dokáže vytvořit správně hutnou a deštěm prosáklou atmosféru. Jednotlivé lokace působí znepokojivě, špinavě, jsou dobře nasnímané a výprava má svoje kouzlo.
Obecně však film tyto přednosti nevyužívá jako horor, ale spíše jako sociální drama, ve kterém lidské postavy více řeší svoje vlastní traumata, případně další problémy výchovy či zneužívání. Samotný horor se v první polovině omezuje na pár výjevů opravdu nehezké proměny člověka na něco démonického. Problém je v tom, že divák už od samého začátku ví o co jde, legenda o kanibalistickém duchovi je nám představena hned na začátku, a tak chybí dostatečné napětí.
Když už se konečně začne vraždit, snímku to hodně pomůže zrychlit relativně pomalé tempo, které pocitově dost natahuje jinak docela krátkou stopáž. Jak rychle však monstrum začne likvidovat jednotlivé obyvatele (kterých moc není), tak rychle jsme najednou ve finále a je po všem. Design příšery je slušný, triky jsou na docela dobré úrovni, celé finále však nijak nevybočuje a postrádá jakýkoliv zajímavý nápad. I většinu mrtvol vidíme až v nějakém pozdějším stádiu, což ono zhnusení brutalitou monstra v očích diváka jaksi devalvuje.
Jednotliví herci pak nejsou nijak špatní. Keri Russell v hlavní roli učitelky s traumatem z dětství podává dobrý výkon, její bratr šerif v podání Jesseho Plemonse působí trochu zaraženě a vyjukaně. Pochválit určitě musím malého Jeremy T. Thomase, jenž ztvárnil hlavní dětskou postavu Lucase, a poradil si s ní na jeho věk velmi dobře. Ostatní postavy nijak nevyčnívají a pamatovat si je spíše nebudete.
Ve výsledku tak moje vysoká očekávání způsobila, že jsem z filmu neměl tak nadšené pocity jak bych si představoval. Antlers je z řemeslného hlediska rozhodně dobrá práce. Ponurý a depresivně industriální Oregon vytvářel správnou atmosféru, a práce s vizuálem je slušná. Více jsem čekal od duchovní stránky filmu, která je upozaděná na úkor vztahů mezi postavami, na úkor jejich minulosti a jejich traumat, která často akorát omlouvají klasicky hororové nelogické chování postav. Monstrum samo o sobě zas tolik nevidíme, a jak pozdě přijde na scénu, tak rychle a nezáživně zmizí. Snímek tak vyloženě diváka nenadchne ani neurazí, v rámci žánru bohužel ničím nevyčnívá a nedokáže naplnit svůj potenciál.
Foto: Searchlight Pictures
