Recenze: Banksy: Exit Through the Giftshop

Dokumenty to měly a asi vždycky budou mít na Oscarech těžké. Zatímco Černá labuť nebo Králova řeč se v souvislosti s nedávným ceremoniálem skloňovaly takřka neustále, dokumenty – včetně jejich dost možná nejvýraznějšího zástupce, Exit Through the Giftshop – zůstávaly až kdesi vzadu. V případě Banksyho je to škoda dvojnásobná, neboť velkou část snímků nominovaných v hlavní kategorii (i když je sporné, zda se dokument s hraným filmem dá vůbec porovnávat) převyšuje, a to i přes to, že si vysněnou sošku nakonec domů neodnesl.

Ústřední postavou, která za dokumentem stojí, je již zmíněný Banksy, modla pouličního umění zvaného street art (něco jako Jaromír Jágr v českém hokeji), jenž svou pravou identitu úspěšné skrývá před světem. K obratu se přitom neuchýlil ani v případě svého autorského dokumentu, když i v roli jakéhosi pomocného vypravěče vystupuje se zahalenou tváří. Druhou výraznou personou a svým způsobem hlavním hrdinou celého Exit Through the Giftshop je pak Thierry Guetta, francouzský podivín, který od malička zaznamenává veškeré dění kolem sebe na kameru a jenž se snaží proniknout právě do světa street artu. Je přitom tímto uměním postupem času pohlcen natolik, že se kvůli němu nebojí riskovat veškerý svůj majetek.

Svébytné, mnohovrstevnaté dílo

Banksyho dokumentární prvotina se od většiny výraznějších dokumentů diametrálním způsobem odlišuje. Namísto toho, aby se snažila poukazovat na některé současné (klidně globální) problémy, sleduje velmi sofistikovaným způsobem osudy jednoho, možná ne až tak úplně normálního, jedince. Zvládá přitom nenápadně odlupovat další tematické vrstvy, čímž jistě zaujme široké divácké spektrum od sociologů, přes fanoušky street artu až po mediální analytiky.

Minimálně už první část funguje jako velmi působivá sonda do tajů street artu, navíc pro někoho možná trefně poukazuje na rozdíl mezi naší a západní společností. Zatímco v České republice je téměř jakékoliv malování po veřejných zdech považováno za vandalství a nevýslovnou zhovadilost, ve vyspělejších zemích Evropy (potažmo v Americe) je na street art nahlíženo jako na minimálně zajímavou uměleckou disciplínu, která dokáže lidi na ulici zaujmout, potažmo je přilákat na výstavu s touto tematikou.

Banksy: Exit Through the Giftshop se však s přibývající stopáží pouští do mnohem širšího tematického rámce, když se velice sofistikovaným způsobem vyjadřuje k problematice reklamy a hypu. Důležité je ono slůvko „sofistikovaným“, neboť Banksy se nesnaží trefovat do nedostatků soudobého kapitalistického světa (jako to s oblibou dělá ve svých dokumentech třeba Michael Moore) neagituje, spíš jen tak mimoděk poukazuje na fakta, která vyplývají z dějové struktury filmu.

Banksyho dokumentárni debut tak těží především ze své mnohovrstevnatosti, díky které zvládne bavit po celou svou stopáž, když se nezaměřuje pouze na jednu určitou problematiku, ale velmi umě osciluje mezi několika silnými tématy. A právě díky tematické nevyhraněnosti (míněno v dobrém slova smyslu) mě v průběhu Banksy: Exit Through the Giftshop napadla – pro někoho možná vcelku odvážná – paralela s dva roky starým  Districtem 9. A nejen proto, že byl také v jistých ohledech dokumentární a nenásilně se vyjadřoval k současné společnosti. Hlavní paralela spočívá v tom, že Neill Blomkamp ve své sci-fi prvotině dokázal podobně jako Banksy promíchat několik na první pohled odlišných elementů (u Exitu to byla témata, u Districtu spíš žánry) do jednoho uceleného filmu, který srozumitelně plyne z bodu A do bodu B, přitom je ale jeho celkový záběr velmi široký.

Komu je filmu určený?

Právě fakt, že se Banksy vyjadřuje k současným problémům jaksi mimochodem, může být pro řadu diváků problémem. Při sledování dokumentu musí totiž pozorně číst mezi řádky, v opačném případě totiž pro ně bude Banksy: Exit Through the Giftshop jen devadesátiminutovým sledováním francouzského podivína či další ukázkou splnění amerického snu. Ti hloubavější však dostanou ne úplně tradiční, ovšem vysoce inteligentní počin zabývající se fenoménem street artu. Banksy v něm ukazuje, že jeho neoddiskutovatelný talent nejspíš sahá i za všemožné malůvky po ulicích.