Epické válečné drama Zachraňte vojína Ryana (Saving Private Ryan) režiséra Stevena Spielberga z roku 1998 si asi všichni pamatuje, tudíž není nutné zabíhat do detailů. Záchranná mise spojeneckých vojáků, jež má zmírnit už tak krutý osud jedné americké rodiny, patří k tomu nejlepšímu, co ve světě filmu kdy vzniklo. Vše se točí kolem kapitána Millera s tváří Toma Hankse a členů druhého praporu Rangers, kteří se snaží zajistit předmostí pláže v Normandii. Bohužel, během invaze jsou mimo jiné zabiti dva bratři. Třetí už dříve padl v boji v Nové Guineji. Jejich matka, paní Ryanová, má obdržet všechna tři úmrtní oznámení v jeden den. Náčelník generálního štábu armády Spojených států George C. Marshall dostane příležitost alespoň trochu zmenšit její zármutek poté, co zjistí, že existuje ještě čtvrtý bratr, vojín James Ryan, jenž zmizel kdesi ve Francii. Osmičlenný oddíl kapitána Millera dostane proto rozkaz najít vojína Ryana a přivést ho zpátky k jeho matce.
S většinou z vás se asi shodneme, že Spielbergův spektákl nemá příliš slabých míst a naopak obsahuje několik nesmrtelných scén. Ostatně třeba brutální úvodní sekvence útoku na Omaha Beach vám v hlavě zůstane pravděpodobně napořád. Scénář k filmu sepsal Robert Rodat (Cesta domů, Patriot), přičemž inspiraci čerpal ze skutečných událostí. Prvopočátkem všeho budiž zkáza lehkého křižníku USS Juneau v listopadu 1942, který potopila japonská ponorka. Útok si vyžádal takřka 700 lidských životů. Mezi mrtvými bylo i pět bratrů Sullivanových, kteří na lodi sloužili bok po boku.
Těžko si představit, že by jedna rodina mohla v jediné chvíli ztratit tak moc. Americká administrativa následně musela čelit tlaku médií a veřejnosti, pročež přišla s ochranou direktivou "politika posledního přeživšího" (Sole Survivor Policy alias Directive 1315.15), jež měla ochránit rodiny před podobnými hrůzami. Jinými slovy, poslední přeživší potomek měl být zbaven vojenské služby a odeslán domů ve chvíli, kdy v boji zahynou jeho sourozenci.
Nicméně Spielberg se neinspiroval pouze formálním nařízením, nýbrž osudem Fredericka "Fritze" Nilanda, jehož bychom mohli přirovnat k Jamesi Ryanovi. Frederick byl jedním ze čtyř bratří německého původu a pocházel z městečka Tonawanda ve státě New York. Robert a Preston vstoupili do armády ještě před vstupem Spojených států do druhé světové války, Edward s Fritzem narukovali ihned po útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941. Fritz se přihlásil po vzoru Roberta k výsadkářům. Preston sloužil jako pěšák a Edward jako pilot v Tichomoří.
Jak se blížil konec války, kolotoč neštěstí se roztočil. Nejprve byl v květnu 1944 sestřelen kdesi nad Barmou Edward, což nevěstilo nic dobrého. Formálně byl pohřešován, reálně považován za mrtvého. Posléze, během invaze v Normandii, v rychlém sledu za sebou zemřeli Preston a Robert. Fritzův letoun byl v rámci Dne D zasažen a parašutisté naprosto minuli dopadovou zónu. Naštěstí se jich ujali francouzští odbojáři, s jejichž pomocí si proklestili cestu ke svým parťákům v Carentanu. Tam se Fritz dozvěděl, že jeho bratr Robert je po smrti. O něco málo později mu kaplan Francis L. Sampson sdělil, že padl i Preston.
- Čtěte také: Recenze: Greyhound
V tomto momentě podobnost končí, jelikož Frederick byl bezodkladně na základě výše zmíněné direktivy postaven mimo službu a odeslán nejprve do Anglie a potom domů. Nikdy se neztratil, nikdy po něm nikdo nemusel pátrat a nikdo pro něj v daném okamžiku neriskoval život. Navíc Edward sice vskutku padl do krutého zajetí, ale přežil, při přesunu z jednoho zajateckého tábora do druhého uprchnul a stihl se ještě před koncem války vrátit do Spojených států.
Spielberg s Rodatem se tedy inspirovali jen do určité míry a už tak neskutečný příběh bratří Nilandů ještě zdramatizovali. Podstatné však je, že se jim podařilo natočit excelentní kousek, v němž jsou zachyceny nejen hrůzy války, ale taktéž odvaha, odhodlání a v prvé řadě naděje.
Zdroje: ATI,WIVBTV, Canisius Archive
Foto: DreamWorks Pictures
