Mysleli jsme si, že už to máme za sebou. Čtvrtá část Twillight ságy byla loni úspěšně odpromítána a většina z nás si oddychla, že je konec. Jenže Stephenie Meyer nechce být do konce života známá pouze jako autorka blyštivých upírů, a tak před několika lety vydala další knihu, tentokrát sci-fi. A museli byste být z jiné planety, aby vás překvapilo, že i tohle dílko se dočkalo své filmové adaptace. Najde si i Hostitel své fanatické fanoušky?
Lidstvo to má konečně spočítané. Při všech těch hrozbách atomových válek, globálního oteplování a zombie apokalypsy nás ve finále dostala banda pacifistických mimozemšťanů. Ti se pohodlně usídlili v našich tělesných schránkách a cíleně naplňují své vize o ideální společnosti v ideálním světě, kde nikdo nelže a všichni třídí odpad.
Ti z nás, kteří ještě nemají to štěstí a jsou bez brouka (mimozemšťana) v hlavě, se ukrývají před Hledači, lovci dosud neovládnutých těl. To se donedávna dařilo i hlavní hrdince Melanii, jenže teď už je na tom jako většina lidstva a její mysl okupuje stvoření, které si říká Poutnice. Poutnice s dívkou nesdílí pouze její tělo, ale i vzpomínky, ve kterých zpočátku hledá cestu k dalším nepodmaněným lidem. Ovšem namísto přesné adresy se dočká flashbacků, v nichž figurují Melaniin mladší bratr, milenec Jared a cit, který my lidé nazýváme láska. Těžko říct, jestli je hostitelka tak odolná vůči podrobení, nebo Poutnice tak slabá a znuděná řádkou nenaplněných životů v jiných tělech a světech, ale místo dalšího honu lidí se pod záplavou emocí vydává hledat Melaniinu rodinu.
Dle slov autorky Stephenie Meyer je Hostitel sci-fi pro ty, kteří nemají rádi sci-fi. Ráda bych ji vyvedla z omylu: Hostitel je jednoduše sci-fi. Akorát pěkně zpackané. Nebo jinak – Hostitel zůstává někde na půl cesty romancí a sci-fi, takže plně neuspokojí fanoušky ani jednoho z obou žánrů. A „filozofický podtext“, který autorce zřejmě přišel velice chytrý, je ve výsledku spíš dalším hřebíčkem do rakve.
Ráda bych napsala, že to celé mělo nějaký potenciál, který je ve filmu nevyužit, ale to by nebyla pravda. Režisér Andrew Niccol (Gattaca, Obchodník se smrtí a loňský Vyměřený čas) se snažil ze všech sil, ale z Hostitele dobrý film udělat nešel. Tedy ne za předpokladu, že mu do scénáře kecala i autorka. Souboj vůli Poutnice a Melanie je vyjádřen snůškou schizofrenních dialogů a následně není vůbec patrné, kdy se z parazita a hostitele stali přátelé na život a na smrt. Se slabým scénářem nic nezmohla ani talentovaná Saoirse Ronan v hlavní roli.
Pánské osazenstvo (chcete-li: strany milostného několikaúhelníku) Max Irons a Jake Abel na tom je ještě hůř. Většinou jen postávají okolo, tváří se zadumaně a chvílemi máte pocit, že se připravují na focení katalogu spodního prádla. S výjimkou Williama Hurta, v překvapivé roli mentora celé skupiny. Málem bych zapomněla na záporačku Diane Kruger, ale to je postava tak nevýrazná, že kdyby v oranžové poušti nenosila bílý kostýmek, nejspíš by ji ani ostatní postavy nezaregistrovaly.
Stejně jako všechny díly Twillight ságy, je i Hostitel natahovaný až běda, plný rozvláčných a nikam nesměřujících dialogů, nepříliš inteligentních postav a zcela prost nějakého ukazatele toho, že se blíží do finále. Na druhou stranu, je docela dobré (a předem uklidňující) vědět, že se Hostitel obešel bez dlouhého zírání a funění z úst do úst. Milostné scény jsou v tomhle ohledu snesitelné, a kdyby jim nepředcházely špatné dialogy, daly by se možná ve filmu najít prvky romantického dramatu.
Hostitel je příběh bez zvratů, ztrát, vypjatých situací a vůbec všeho, co bychom nazvali vývojem děje. Chápu, že v kniha může fungovat jinak, teoreticky může zaujmout třeba bohatým popisem situací nebo prostředí, ale ve filmu nic takového patrné není. Speciálně co se vizuálu týče. Po většinu času vidíme jen nevýraznou poušť, občas holé skály.
Přes to vše vychází Hostitel v porovnání s jakýmkoliv dílem Twilligth ságy jako vítěz. Konečně tu máme hrdinku, která je sice poněkud nešťastné napsaná, ale docela sympatická a na rozdíl od Belly řeší opravdové problémy. Už jen proto nejde Hostitele odsoudit jako další produkt určený jen pro fanoušky Stephenie Meyer. Neodpustím si ale prohlásit, že autorčin záměr udělat z Hostitele trilogii je poněkud nešťastný. Jde o svět na jedno použití a film disponuje i docela uspokojujícím zakončením. Snad nebudou tržby tak opulentní, aby na pokračování došlo.
Verdikt
Hostitel je poněkud slaboduchá vykrádačka Invaze lupičů těl, která by se ráda tvářila jako čistokrevná romance ve šlapajícím sci-fi světě. Jenže na to je to málo romantická, příliš natahovaná a sterilní podívaná. Režisér Andrew Niccol dělá co může, ale s autorkou za zády to opravdu nejde. Neočekávejte tedy nějaké smysluplné vyústění, logické jednání postav a už vůbec ne inteligentní dialogy. Dostali jsme zkrátka poněkud bezduchou skoro-romanci ve sci-fi kabátku, která fanoušky předlohy nejspíš uspokojí a ostatní alespoň po odchodu z kina nebudou mít chuť skočit pod auto.
