Ať už má Twilight Sága víc odpůrců nebo příznivců, jisté je, že vzbuzuje ohlas a jitří emoce, takže závěrečnou část nechá málokterý filmový fanda úplně bez povšimnutí. I když se ale svým způsobem jedná o jednu z popkulturních událostí roku, nemá smysl zapírat, že i Rozbřesk – část 2 je určen především skalním příznivcům. Těm mohu už teď slíbit, že pokud byli spokojení i s předchozími filmovými adaptacemi, tentokrát tomu bude nejinak. Dokáže ale vyvrcholení série oslovit i ty ostatní diváky?
Co se děje týče, vzhledem k rozpůlení závěrečné knihy na dva filmy, ho příliš mnoho nezbývá. Začínáme prakticky tam, kde jsme minule skončili. Bella (Kristen Stewart) se zotaví ze svých zranění, učí se zacházet se svými nově nabitými schopnostmi a seznamuje se svou čerstvě narozenou dcerou Renesmé (Mackenzie Foy), která však roste několikanásobně rychleji, než kterýkoliv smrtelník. Zároveň také nepřišla o nic z upířích schopností, takže když ji poprvé spatří sestřenice Irina (Maggie Grace), domnívá se, že vidí „nesmrtelné dítě“ – upíra přeměněného v dětském věku, nezvladatelnou malou kreaturu, jaké Volturi postavili mimo zákon. A protože slovo italského rodu Volturi je v upířím světě závazné, začnou Cullenovi rychle hledat spojence, kteří by se za Renesmé zaručili. Volturi však odmítají řešit věci racionálně a vše vrcholí závěrečnou bitvou mezi nelítostnými vládci z Itálie a Cullenovými a jejich spojenci.
Nic moc dalšího se na ploše necelých dvou hodin opravdu nestane, a tak se opět potvrzuje, že rozdělení závěrečné knihy na dva filmy, byla obrovská chyba. Nejen, že jsme kvůli dělení dostali prázdnou první část Rozbřesku, ale také kvůli němu zbytečně trpí část druhá, která by s hutnějším dějem mohla být výrazně lepší, než cokoliv, co doposud série dokázala nabídnout! Takhle zůstal Rozbřesk 2 někde na půl cesty.
Poznávání novinek baví
Úvod závěrečné části je neskutečně slibný. Když se Bella změní v upíra, jako by série chytila druhý dech spolu s ní. Hrdinka se učí zacházet se svými nově nabitými schopnostmi a na okamžik je na co koukat. Když si málem pochutná na krvi člověka, působí při tom Bella skoro jak nějaké hororové monstrum, ve scénách z Cullenovic domácnosti, kde ji všichni učí, jak být správnou upírkou, najednou nechybí vtip, hlášky a nadhled. Zazní dokonce i památné: „Doposud se děly samé šílenosti, proč by věci měly začít dávat smysl zrovna teď?“ Vrcholem veškeré chtěné i nechtěné legrace je pak scéna, ve které Jacob (Taylor Lautner) vysvětluje, že na „otisknutí se“ do novorozeného dítěte není nic perverzního.
I režisér Bill Condon se snaží tu a tam přijít s nějakou zajímavější kompozicí záběru a herci jsou lepší než kdykoliv předtím. Jednak už se většina sladkobolných řečí o ničem odbyla v minulé 
části, ale také se značná část pozornosti přesouvá z vyčpělé ústřední trojky na doposud neprozkoumané vedlejší postavy, které často na svém malém prostoru dokážou předvést daleko zajímavější divadlo. Něco do sebe má většina z Volturi (ať už se bavíme o hereckém charismatu nebo zajímavých schopnostech postav) Kellan Lutz (Emmet) v sobě objevil skrytý komediální talent, Rami Malek (Benjamin) dokáže kontrolovat přírodní elementy a Lee Pace (Garrett) a Joe Anderson (Alistair) srší charismatem.
Staré známé řečnění nudí
Bohužel, ne každý může být Lee Pace, a tak se druhá třetina filmu rychle zvrhává ve verbování zaměnitelných spojenců, které nám okatě předvádějí své nudné schopnosti. Nebo někoho opravdu baví pozorovat hrdiny, jak na první pohled stojí před zeleným pozadím, jsou naklíčovaní do dokumentárních záběrů pralesa a plácají se po stehnech, jaká je to bombastická optická iluze? Potom se opět postává v normálním lese, opět se žvaní o ničem, režisér už zase rezignuje na jakékoliv pokusy o zajímavější záběr, scénář doslova přetéká zbytečnými scénami, které měly skončit na podlaze střižny, a de facto se jen čeká na úplný závěr.
Ten se tváří jako „epická bitva“ a opravdu se jedná asi o to nejlepší, co jsme v celé sérii viděli, když si to „hodní“ upíři za pomoci vlkodlaků rozdají s ohromnou přesilou „zlých" Volturi. Choreografie je poměrně slušná, dojde na trhání hlav, rukou i čelistí a překvapivě zahyne celá řada klíčových postav. Celý svět tak jakoby v tu chvíli dostal poprvé určitou váhu. Už 
neposloucháme jen prázdné kecy o tom, jak láska bolí, ale vidíme milovné umírat před očima. Autoři však tenhle sympatický směr neměli odvahu dotáhnout až do konce a poměrně záhy začnou brzdit. Škoda. Navíc co si budeme namlouvat, bitva je možná slušná na poměry Twilightu, ale jinak se jedná o nepříliš přehledně nasnímanou sérii bojů jeden na jednoho, kdy se digitální bytosti perou na bílé placce. Nemluvě o tom, že brutální násilí (trhání končetin) bez kapky krve vypadá prostě divně.
Verdikt
Pátý film ze světa Stmívání patří v celé sérii určitě k těm nejsnesitelnějším, protože se zhruba dvě třetiny snímku něco děje a do určité míry je to i celkem zábavné (ať už záměrně či nikoliv). Bohužel se jedná o adaptaci pouze jedné poloviny knihy, a tak se do dvouhodinového sestřihu probojovala i celá řada hluchých míst, která ostatním událostem zbytečně ubírají na tempu a dělají ze Stmívání starou známou přehlídku prázdných řečí v šedém lese. Definitivním hřebíčkem do rakve je pak zbabělý konec a přeslazené finále. V součtu se tak jedná o poměrně neškodný průměr, u kterého nejvíc zamrzí, že poměrně často ukazuje potenciál, ale nikdy se ho neodváží pořádně využít, protože se zuby nehty drží pevně dané předlohy. Nicméně tyhle filmy se točí pro skalní fanoušky a těm to asi vyhovuje, my ostatní buďme rádi alespoň za to malé zlepšení.
