Dlouhá léta platil Pixar za nekorunovaného krále počítačem animovaných filmů. Zatímco se konkurence vesměs zmohla pouze na omalovánkovou řachandu pro celou rodinu, Pixar se do svých filmů vždycky snažil dostat propracované charaktery, důkladnou výstavbu děje a nějaké hlubší téma. Pak ale najednou Pixar usnul na vavřínech, nebo snad podlehl komerčnímu tlaku mateřského studia Disney a pověstná dominance se znenadání rozplynula. Film hodný pověsti studia jsme dostali naposledy v roce 2010, kdy se do kin podívalo vybroušené Toy Story 3. Už tehdy ho ale podle mnohých překonala okouzlující pohádková fantasy Jak vycvičit draka. O tři roky později se režisér Draka Chris Sanders vrací na scénu s pravěkým dobrodružstvím nazvaným jednoduše Croodsovi, kterým jasně potvrdil, že uvolněný trůn po Piaxaru náleží právě jemu.
Croodsovi jsou taková obyčejná pravěká rodinka, která žije v jeskyni na konci vyprahlého kamenitého údolí. Jídla je málo, sousedi pomřeli a hlavně je v údolí nekonečná nuda, ale hlavně je tam stará známá jeskyně, staré známé návyky a s nimi spojené bezpečí. Hlava rodiny Grug totiž zastává názor, že co je léty prověřené, je bezpečné, a že z novinek jsou jen potíže. Žena Ugga ho poslouchá, tchyně se podřídí a pro syna Thunka je táta vzorem. S kým si Grug nerozumí, je vzdorovitá dcera Iška, na kterou přišlo dospívání, a tak by místo otcových staromódních zásad mnohem raději poslechla hlas svého srdce, který ji táhne ven do světa, za hranice šedivého údolí. Když sesuv půdy rodinku zbaví všech jistot, bude se jí trocha dobrodružného ducha ještě hodit.
Následné putování za světlejšími zítřky, na kterém rodinku doprovází ještě světaznalý klučina zvaný jednoduše Boy, je pak hollywoodským velkofilmem v tom nejlepším smyslu slova. Film má překrásnou „výpravu“ i její technické provedení. Mimochodem, vzpomínáte si, jak jsem před pár týdny hořekoval nad tím, kde bere Čtyřlístek tu drzost, chtít za svůj amatérismus stejné vstupné, jaké platíme za profesionální filmy, jako jsou právě Croodsovi? Tohle je opravdu úplně jiná liga. Prozkoumávání exotického světa se střídá s fenomenální akcí, která dokáže přikovat do sedačky skvěle budovaným napětím, hravými nápady a odvážnou kamerou, která ždímá maximum ze skutečnosti, že vlastně skutečná vůbec není. Drtivá většina filmů, které mají tu drzost označovat se za „akční“, by mohla Croodsovým jejich napínavé souboje a honičky jen tiše závidět. To všechno v pravidelných intervalech špikuje neutuchající proud gagů, který se postará o to, že se i ten největší neposeda nebude nudit ani v momentech, kdy se zrovna příběh na pár vteřin přestane hnát dravým tempem kupředu. Vyváženost jednotlivých složek, tempo a timing by mohly sloužit jako učební pomůcka na filmových školách.
Avšak pozor, přes veškeré audiovizuální hody a dobrodružnou zábavu film ani na okamžik nezapomíná na to, že bez emocionálního příběhu a dobře napsaných postav, které si diváka dokážou získat, se silný, zapamatovatelný zážitek připravit zkrátka nedá. Vedle putování do bezpečí a objevování světa tak v jádru celého filmu stojí především Grugova upřímná snaha, udělat pro svou rodinu to nejlepší. Na jednu stranu ho mrzí, že jeho staromilecké metody zraňují jeho dceru, a postupně možná celou rodinu, nicméně až doposud nic lepšího neznal a raději bude za nudného bručouna s rodinou než aby riskoval její bezpečí. Především skrz dceru Išku je postupně konfrontován s úvahou, zda ale přihrbené živoření ve věčném strachu má vůbec nějaký smysl.
Pokud bych měl filmu cokoliv vytknout, pak snad jedině malichernou skutečnost, že není nikterak originální. Všechno co předkládá, už jsme svým způsobem někdy v nějaké podobě viděli (ať už se bavíme o poměrně klasickém vývoji postav nebo o rostlinkách jak odněkud z Avatara). Jenže Croodsovi veškerou inspiraci čerpají s pokorou. Nesnaží se znovu objevit kolo – pokud vědí, že něco funguje, tak to zkrátka vezmou, dotáhnou to k naprosté dokonalosti a nechají to tak. Výsledná kombinace mnoholičných inspiračních zdrojů je tak mistrná, že nám nějaká originalita může být opravdu šumák. Film má stejně tak ďábelské tempo, že na dumání nad podobnými banalitami není čas. Někomu by také mohl vadit poměrně přímočarý humor plný vizuálních gagů a roztomilého pitvoření, nicméně na mě to v konkrétním případě Croodsových zabíralo na jedničku.
Za daleko větší problém považuji skutečnost, že nás distributor už zase okradl o původní znění! Ne že by byl dabing nějak špatný, v tomhle případě i já musím uznat, že české znění filmu nijak výrazně neubližuje, nicméně tu a tam je patrné, že čeština pohřbila vtip a Jan Maxián či Nikola Votočká prostě nejsou Ryan Reynolds a Emma Stone! Co s českých zněním úzce souvisí a co se tentokrát nesmírně povedlo, je 3D. Třetí rozměr má po dlouhé době opět smysl, dává vizuální stránce filmu něco navíc. Tvůrci pracují šikovně s hloubkou obrazu, tu a tam na vás něco vylétne a dohromady se opět potvrzuje, že v animovaných filmech 3D zkrátka vypadá pořád nejlépe (aneb proč Avatara pořád ve třetím prostoru ještě nic nedokázalo překonat).
Verditk
Od Croods jsem dostal přesně to, co chci od animáku chci. Skvělou vizuální stránku, spousty dobrodružství a vtipů a v neposlední řadě postavy, na kterých mi záleží. Zasmál jsem se, nedýchal napětím i nějaká ta slza ukápla. Jedná se letos o první film, který jsem chtěl okamžitě po skončení vidět znovu a nepochybuji o tom, že se k němu budu mnohokrát vracet. Ke dni 22. března se zkrátka minimálně pro mě zatím jedná o nejlepší filmový zážitek od začátku roku.
