Oscar za nejlepší celovečerní dokument rozhodně nepatří mezi nejsledovanější kategorie. Pohledu běžného diváka většina z oceňovaných snímků unikne, někdy se však mezi nimi najdou opravdu zajímavé kousky. Takový je případ letošního vítěze, švédského dokumentu s názvem Pátrání po Sugarmanovi, který v současné době jde i do našich kin. Předem upozorňuji, že recenze obsahuje lehčí spoilery, bez kterých se však o filmu příliš nedá mluvit.
Hlavním hrdinou dokumentu režiséra Malika Bendjelloula je Rodriguez, celým jménem Sixto Díaz Rodriguez, zpěvák z Detroitu, kterého náhodou objeví producenti na konci 60. let, a prorokují mu skvělou budoucnost. Jeho talent je tak velký, že se mluví o tom, že strčí Boba Dylana do kapsy. Na začátku 70. let s ním tedy natočí dvě alba - Cold Fact a Coming From Reality.
Dál se však nestalo vůbec nic. Nahrávky ve své době totálně propadly a Rodriguez se v tichosti vrátil ke své dřívější práci dělníka. Jedna pirátská kopie se mezitím dostala do Jihoafrické republiky, tehdy svázané politikou apartheidu, a způsobila tam hotové šílenství. Prodeje se vyšplhaly až na několik set tisíc, Rodriguez byl v JAR slavnější, než Rolling Stones, nebo Elvis Presley, a stal se jakýmsi symbolem odporu proti apartheidu. Jelikož byla země tehdy doslova odříznuta od okolního světa, nikdo o zpěvákovi nic nevěděl, a mezi fanoušky se tehdy rozšířila zpráva o jeho sebevraždě, kterou měl spáchat přímo na pódiu během koncertu.
Pátrání po Sugarmanovi popisuje snahu jeho tehdejších dvou fanoušků, dnes již mužů ve středním věku, kteří se v 90. letech pokoušeli zmapovat zpěvákův osud. Jejich objev a události, které následovaly, jsou těžko uvěřitelné, přesto se však doopravdy staly.
Jak je z předchozího popisu patrné, jedná se o poměrně netradiční dokument. Nezabývá se žádným složitým společenským či jiným tématem, nýbrž osudem jednoho jediného muže, který se stal nevědomky slavným v naprosto cizí zemi na druhé straně světa. Vystupují zde lidé z hudební branže, kteří se pokoušejí vysvětlit jeho neúspěch ve Spojených Státech, Rodriguezovi tehdejší fanoušci z JAR, kteří pátrali po jeho osudu, i samotný zpěvák. Ten zde působí až neuvěřitelně - jako nezištný, dobrosrdečný člověk s čistými úmysly.
Ať už se tento příběh stal jakkoli, na okolnostech až tak nezáleží. Pátrání po Sugarmanovi je působivé hlavně díky neskrývaným emocím. Jde o silný, dojemný příběh, jenž ve vás zanechá pozitivní pocity, které jen tak nezmizí. Film je protknut Rodriguezovými melancholickými písněmi, které opravdu stojí za to. Ve formě hraného filmu by tento příběh velmi pravděpodobně propadl, dokumentární styl mu naopak svědčí. Tvůrci sice mohli jít v některých oblastech příběhu více pod povrch, a mírně kratší stopáž by patrně neuškodila, na konci však převládají veskrze pozitivní pocity.
Verdikt
Netradiční dokument, zabývající se životním příběhem jediného muže, který jako muzikant ve svých domovských Spojených Státech naprosto propadl, aby se nevědomky stal slavným v cizí zemi, je možná lehce prvoplánový, na druhou stranu je velmi silný a pokud divák na hru autora přistoupí, odnese si z něj velmi pozitivní pocity. Hudební doprovod v podobě Rodriguezových písniček je pro fanoušky dobové hudby nutností.
