Životopisné drama Havel režiséra a scenáristy Slávka Horáka se právem řadí k nejambicióznějším českým snímkům posledních let. Filmový portrét osobnosti typu Václava Havla nutně musí mít ty nejvyšší ambice, protože látka sama o sobě skýtá obrovský potenciál. Vždyť se jedná o člověka, jehož každý Čech zná a má na něho nějaký názor, ať už jakýkoliv. Snímky tohoto střihu obvykle svádějí tvůrce k natočení chvalozpěvu, který má posloužit jako pomyslný filmový pomník významné osobnosti. To naštěstí není případ Havla, z něhož sice je cítit zdravý respekt k prvnímu českému prezidentovi, leč nejedná se o zaslepenou a nekritickou adoraci. Havel chybuje, nejednou selhává a nejistota z něj sálá všemi směry.
Divák by rovněž neměl očekávat, že se dočká rozpohybovaného encyklopedického hesla, neboť snímek se nese spíše na vlně banálního osobního vyprávění než faktografického popisu Havlových skutků. Kontext formování Charty 77 či okolnosti Havlova uvěznění nechybí, ovšem v žádném případě nejde o informačně vyčerpávající nalejvárnu. Ostatně většina postav ve filmu není jmenována, tudíž se bez alespoň základní znalosti problematiky může lehce stát, že vám vůbec nedocvakne, koho si to ten Jiří Bartoška ve filmu vlastně střihnul. Případná neznalost však nebude mít vliv na obecné vyznění Havlova příběhu.
Václav Havel bezpochyby patřil k nejvýraznějším českým osobnostem (nejen) druhé poloviny dvacátého století. Horákův film se při tom zaměřuje na určité na první pohled formativní epizody z jeho života z šedesátých, sedmdesátých a z konce osmdesátých let minulého století. Klíčovým tématem filmu je onen kontrast mezi Havlem coby uvědomělým dramatikem a zastáncem lidských práv, jenž zná cenu svobody a je ochoten za ni i zaplatit, a morálně selhávajícím Havlem jako nevěrným manželem a nejistým partnerem.
Snímek vykresluje Havlovy přešlapy v soukromém životě, kdy se tu a tam choval jako sobecký bohém z buržoazní rodiny, se symbolickým důrazem na jeho zálety. Havlova slabost pro ženy není vyobrazena neuctivě, lacině nebo oplzle, naopak de facto humorně. Až uvidíte scénu, v níž Havel před zraky prorežimních šmíráků řeší v restauraci milostný trojúhelník, bezesporu se vám minimálně začnou chvět koutky. Zarážející je, že se hlavní hrdina v žádném momentě nechová dostatečně sebejistě a působí tak trošku jako ťulpas, který je shodou okolností i uznávaným dramatikem a bystrým pozorovatelem společenského dění.
