Nedávno čerstvě čtyřiašedesátiletý Tom Hanks patří mezi nejzářivější hollywoodské hvězdy posledních několika dekád. Ve filmografii má nepočítaně kasovních hitů, které drtivě válcují občasná zaškobrtnutí. Hanks si v minulosti střihnul široké spektrum charakterů a opakovaně těžil z toho, že jej lidé vnímají jako normálního chlapíka, s nimž byste při troše štěstí mohli vyrazit na pivo a pokecat o rozbitém pouličním osvětlení. Ve většině rolí působí civilně, přirozeně a přístupně, ať už má na sobě uniformu a vede do boje partičku vojáků, zamilovaně si coby manažer obchodního řetězce dopisuje s Meg Ryan, snaží se dopadnout jako agent FBI nepolapitelného Leonarda DiCapria, bojuje ve vesmírném modulu s nepřízní osudu či rozkrývá nepravosti jako šéfredaktor prestižního amerického deníku. Diváci charismatického Hankse milují a jsou mu ochotni odpustit i nějakou tu nedokonalost, kterou by v jiném případě třeba tak ochotně netolerovali.
Hanks si je samozřejmě moc dobře vědom, v jakém postavení se momentálně nachází a nečiní mu problém patřičně svého statusu využít. Příkladem budiž válečné drama Greyhound, v němž si zahrál hlavní roli, napsal k němu scénář a rovněž jej spoluprodukoval. Rozhodl se, že se znovu vrátí do vřavy druhé světové války a pokusí se filmovým fanouškům zprostředkovat příběh kapitána Ernesta Krause, jenž má před sebou nesnadný úkol. Z pozice velitele válečné lodi má přepravit přes nevyzpytatelné vody Atlantiku mezinárodní zásobovací konvoj 37 lodí. Jak je řečeno ve filmu, nebezpečnější než fronta druhé světové války byla cesta na ní. Krause si hrozbu německých ponorek uvědomuje a několikadenní nucený výpadek letecké podpory mu přidělává vrásky na čele. Netrvá to dlouho a konvoj se ocitne pod palbou nepřítele.
Snímek Greyhound natočil vcelku neznámý režisér a kameraman Aaron Schneider, přičemž se vytasil se střídmou devadesátiminutovou stopáží. Hanks se se scénářem bůhvíjak nemazlil a de facto od samého začátku valí na plný plyn vstříc nelítostné válečné konfrontaci. Prakticky absolutně se zde kašle na vykreslování postav a charakterů. O Krausem se dozvíte akorát to, že miluje nestárnoucí Elisabeth Shue a je silně nábožensky založený. Žádná propracovaná psychologie postav, žádné okecávačky o traumatech minulosti nebo rodinném zázemí. Na tuhle omáčku tentokrát nedojde, jelikož brzy začnou studenými vodami Atlantiku svištět torpéda. Akce, více či méně uvěřitelná, střídá akci a divák postupně odhaluje pochopitelnou nejistotu, s níž hlavní hrdina ve své mysli bojuje. Tíha zodpovědnosti je obrovská, v sázce jsou stovky lidských životů a Krause i přes odhodlaný výraz logicky tu a tam o vyhlídkách konvoje zapochybuje.
Hanks tyhle role charismatických a současně civilně působících lídrů zvládá dokonale. Bezesporu se nejedná o nějaký herecký koncert, když právě vinou plochého scénáře nemá Hanks příliš prostoru k tomu, aby se nějak výrazněji předvedl. Na druhou stranu díky strhujícímu tempu, řadě napínavých situací, kvalitnímu hudebnímu podkresu a obecně mrazivé atmosféře nemá divák čas přemýšlet nad tím, že scénář postrádá hloubku, vedlejší postavy až na čestnou výjimku v podobě Stephena Grahama takřka neexistují a jakákoliv vypravěčská odbočka je vždy zadupána do země hned v zárodku. O košatém či originálním vyprávění nemůže být vůbec řeč. Vše se podřizuje zobrazení námořní bitvy a budování napětí.
Ačkoliv Hanks vědomě příběhovou linku osekal, snímek funguje v rámci možností výtečně. Režisér Schneider na Hanksovu hru přistoupil a pojal Greyhound jako dramatickou hru o přežití, jež má v prvé řadě bavit, vzbuzovat obavy a v žádném případě nenudit zbytečným filozofováním. Proto jsme svědky sedmdesátiminutových válečných manévrů, kdy Hanks pronásleduje německé ponorky, vrhá do hlubin nálože, uhýbá smrtícím torpédům, řeší technické nedostatky, vytahuje námořníky z ledové vody a činí řadu složitých rozhodnutí. Příliš u tuho nemudruje, smyslem života a krutostí války se nezabývá, na to prostě není čas. Někdy se mu zadaří a nepřátelskou ponorku potopí, jindy sleduje, jak spojenecká loď míří po zásahu torpédem ke dnu.
Vizuálně se nejedná o nic světoborného, když tvůrci evidentně pracovali s omezenými finančními prostředky. Odpovídá tomu triková stránka filmu, kterou lze označit jako průměrnou. Neurazí, ale na zadek si z vizuálu nesednete. Nedokonalosti však zvládl Schneider celkem úspěšně zamaskovat, ať už střihem nebo vhodným úhlem kamery, takže vás určitě nebudou výrazněji rušit. I když vážně nemám nastudovanou teorii boje na moři, tak některé akční scény působí značně přepáleným dojmem. Dynamika vyprávění logicky vyžadovala, aby šli tvůrci za hranu, tudíž zejména v závěru Hanks provádí s válečnou lodí zajímavé skopičiny. I díky tomu se podařilo udržet diváka v napětí až do samého konce.
Verdikt
Tom Hanks má v časech druhé světové války coby kapitán válečné lodi za úkol ochránit zásobovací konvoj při jeho cestě ze Spojených států do Velké Británie. Nečeká jej nic snadného, jelikož německé ponorky neznají slitování. Válečné drama Greyhound, k němuž Hanks napsal přímočarý scénář, kašle na propracovanou psychologii postav, precizní dialogové přestřelky i silné vedlejší hrdiny. Vše se točí kolem sympatického Hanksova kapitána a popcornového střetu spojeneckých plavidel a německých ponorek. Nečekejte oduševnělý příběh o zadumaném kapitánovi a hrůzách války, ale několik desítek minut trvající akční nářez, kterému z kapitánskému můstku velí odhodlaný klaďas Hanks. Nenáročná a napínavá válečná zábava, u níž s klidem můžete vypnout mozek. Nic víc, nic míň.
