Snímek 1917 režiséra a scenáristy Sama Mendese byl dlouhou dobu favoritem číslo jedna na zisk Oscara v kategorii nejlepší film roku. Český distributor tedy trpělivě vyčkával s premiérou, aby posléze slíznul sladkou smetanu, neboť "film roku" přece musí vidět v kině každý. Tahle strategie se nakonec možná nevyplatila, když si válečný opus odnesl z oscarového večera "jen" sošky za nejlepší kameru, vizuální efekty a mix zvuku. I to je samozřejmě krásný úspěch, který jen podtrhuje dokonalé technické zpracování dodávající tomuhle dobrodružství z první světové války šťávu. Ale nabízí Mendesův biják i něco víc? Bezesporu ano!
Film hned od začátku působí dojmem, že Mendes k tomuhle projektu přistupoval jako k něčemu nadmíru osobnímu. Jako k poctě hrdinům, pro něž nemá hodnotu medaile cti, jelikož se vposledku jedná jen o kus kovu. Mendes čerpal inspiraci u svého dědečka Alfreda, jenž si prožil hrůzy první světové války a mladému Samovi barvitě vyprávěl historky z časů, kdy byla Evropa zbrocená krví. Příběh jako takový sice neodpovídá žádné z konkrétních událostí, které Alfred na frontě zažil, ale dozajista do něj Mendes zakomponoval celou řadu detailů a fragmentů z dědečkových válečných historek. A co je možná nejdůležitější, vytvořil si k tématu osobní vazbu, což ze snímku sálá na všechny strany.
1917 představuje dobrodružný hrdinský epos, který sice zdánlivě ukazuje pouze jeden relativně drobný výjev z nekompromisní a kruté válečné reality, ovšem činí tak dostatečně chytře, aby bylo možné příběh dvou mladíků na nebezpečné misi vztáhnout na širší hodnotový a historický kontext. V centru dění jsou dva vojáci, které z válečného stereotypu vytrhne nutnost vydat se na území nikoho a doručit důležitý rozkaz k zastavení plánovaného britské útoku na Němce, kteří chystají na nic netušící jednotky krvavou past. Můžeme si klást otázku, proč by v případě ohrožení stovek vojáků postupovalo velení tímto způsobem, leč to ponechme povolanějším.
Jakmile se kamera poprvé zaměří na dvojici sympatických hrdinů, už se od nich neodtrhne. Vyprávění se odehrává v reálném čase, takže hlavní hrdinové skutečně neslezou z plátna. Nutno podotknout, že iluzi natáčení na jeden záběr pravděpodobně hned prokouknete, protože tu a tam se dá uhodnout, kdy se nejspíš zrovna stříhalo, nicméně nemám pocit, že by to nějakým způsobem narušilo plynutí filmu či jej to připravilo o část kouzla.
