Filmový dokument Můj otec Antonín Kratochvíl režisérky Andrey Sedláčkové si měl svou distribuční premiéru odbýt 2. dubna tohoto roku. Z důvodu opatření proti šíření koronaviru a s ním spojeným uzavřením kin se premiéra nekonala. Filmaři nyní oznámili nový termín premiéry, přičemž zajímavě vypadající dokumentární snímek se představí divákům 4. června 2020. Film zachycuje dramatický životní příběh jedné z nevýznamnějších osobností české a světové fotografie Antonína Kratochvíla, držitele čtyř ocenění World Press Photo, a to také prostřednictvím jeho nejstaršího syna Michaela, který se se svým otcem poprvé setkal až v devatenácti letech.
Pátrání po minulosti jednoho ze zakládajících členů prestižní světové fotografické agentury Sedm (VII Photo Agency) je zároveň pomyslnou cestou časem po dramatických historických událostech dvacátého a jednadvacátého století. Kratochvíl strávil první roky dětství v pracovním táboře ve Vinoři u Prahy, kam byl jeho otec s rodinou v padesátých letech vystěhován. V osmnácti emigroval z Československa, kde zanechal svého ještě nenarozeného syna Michaela. A právě tento klíčový moment je základním prvkem snímku, v němž vystupují i další dva mladší synové Kratochvíla, Gavyn a Anthony Wayne.
Antonínův syn Michael se až do své puberty za železnou oponou domníval, že jeho otec je mrtvý, aby pak zjistil, že jeho otec je nejen živý, ale živel a mezinárodní celebrita. „Ihned mě zaujal a zasáhl moment stojící v centru Antonínova života. Opuštění a znovushledání se se synem Michaelem. Řekla jsem si, že je možné vystavět napínavý a silně emocionální příběh o sbližování se syna s otcem, kdy film může působit i jako určitá terapie,“ říká režisérka Sedláčková, pro kterou se tak stalo filmové setkání Antonína a Michaela odpovědí na otázku, jak bohatou a dramatickou životní zkušenost světoznámého fotografa uchopit. „Když jsem se poprvé s Antonínem setkala, byla jsem ohromená jeho bouřlivým charakterem. Působil jako lev. Divoký, hlučný, sebejistý. Inteligentní, vtipný, šarmantní. Trochu cirkusák. Provokující. Nikdy patetický. A také dojemný, protože se mi zdálo, že za sebevědomou maskou světáka se skrývá muž, který má strach a překonává ho velkým gestem. Takže jsem si řekla, že bych film ráda dělala, ale budu muset najít klíč, jak ho vyprávět, jak se k Antonínovi dostat a jak interpretovat jeho fotografie,“ dodává režisérka.
Kratochvíl patří podle časopisu American Photo mezi sto nejzásadnějších osobností oboru. S fotoaparátem prošel skoro všemi světovými konflikty posledních desetiletí. „Já se dívám na svět, fotím všechno a nezavírám oči před tím, jako některý lidi. Fotka je součástí mýho života, já to nerozděluju,“ říká ve filmu Kratochvíl, jehož synovi Michaelovi otcovy fotky připomínají impresionistické obrazy. „On jde po pocitu, nezajímají ho věci jako ostrost. Prostě to tam vidí a dokáže ze zcela běžného okamžiku vytáhnout tu důležitou informaci,“ zamýšlí se Michael.
Film Můj otec Antonín Kratochvíl, který je také o svobodě, za níž člověk často zaplatí velkou cenu, vznikal od roku 2018 a natáčel se na několika místech v Čechách i ve světě. Začalo se v Lovosicích, kde se Kratochvíl v roce 1947 narodil. Filmaři neopomněli ani rakouský uprchlický tábor v Traiskirchenu, který byl první zastávkou při Kratochvílově emigraci. Točilo se také v New Yorku, synonymu Kratochvílova celosvětového úspěchu, a na dalších místech. „Svoboda, to je responsibility, to je, že jdeš rovně, narazíš na zeď a můžeš se svobodně rozhodnout, jestli půjdeš doleva nebo doprava. Svobodu si musíš zasloužit,“ říká mimo jiné ve filmu dnes třiasedmdesátiletý fotograf.
Film uvede do kin společnost Aerofilms. Snímek bude dostupný také online na iTunes, O2, Aerovodu, DAFilms.cz a dalších platformách.
Zdroj: Tisková zpráva
Foto: Punk Film
