AKTUALIZOVÁNO: Už jsme vydali i naši vlastní recenzi
Po slavnostní premiéře na Novém Zélandu jsme pro vás pečlivě sbíraly nahodilé ohlasy anonymních šťastlivců, kteří film viděli a nebáli se o něm utrousit pár obecných slov. Dnes ráno ale padlo embargo, a tak v zámoří konečně vyšly regulérní recenze. Svoji kritiku vydala celá řada novin a společenských magazínů, ale my jsme se zaměřili čistě na renomované filmové servery a zesumírovali pro vás postřehy z necelé dvacítky recenzí. Jaký je verdikt?
Všeobecně se dá říct, že převládají spíše pozitivní ohlasy. Na Rotten Tomatoes má film v tuto chvíli 71% (14 hodnocení) a prakticky všichni kritici film označili minimálně za ucházející. Nenašel se nikdo, kdo by na něm nenašel ani trochu dobrého. Prakticky všichni se shodují na tom, že Hobit: Neočekávaná cesta nedosahuje kvalit žádné části Pána prstenů a překvapivě také platí do značné míry shoda na tom, co je ve filmu špatně. Výsledný dojem z celku pak vždy záležel čistě na tom, nakolik konkrétnímu kritikovi ony nedostatky vadily.
V čem tedy tkví problémy Hobita? Tak zaprvé, ozývají se ohlasy, že už Tolkien nebyl zrovna dobrý vypravěč. Dokázal vytvořit živoucí svět, ale v dramatické výstavbě příběhu a zajímavém prokreslení příběhu poněkud plaval. Pak tu máme skutečnost, že Hobit je slabší, než Pán prstenů. Je to primárně odlehčená literatura, určená dětem, plná popisů kouzelného světa a nijak zvlášť souvisejících dobrodružných epizodek. Tuhle řídkou látku pak Peter Jackson natáhl na tři filmy a okořenil ji vlastními dodatky, které mají „prequelového“ Hobita lépe provázat s Pánem prstenů. Ti nejspokojenější s povděkem kvitovali, jak se Jackson snaží seč může, aby film prošpikoval odkazy na širší mytologii, zatímco nejkritičtější ohlasy se domnívají, že všechna ta doplněná setkání Bílé rady či dobrodružství Radagasta Hnědého jsou sice pěkná, ale strašlivě brzdí tempo a jsou ve filmu jaksi navíc, aniž by dodávala cokoliv Bilbovu putování.
Pokud bychom si tedy měli shrnout ty ostřejší výtky, tak je film údajně dost dlouhý, pomalý a přecpaný zbytečnými scénami, které by byly (možná) tolerovatelné na rozšířeném DVD. V paralele s Návratem krále, který má asi deset konců, má Neočekávaná cesta asi tři různé začátky a trvá snad hodinu a půl než se film prokouše všemi prology, úvody, představovačkami a do posledního detailu popsanou hostinou u Bilba, a než se „společenstvo“ konečně vydá na dobrodružnou cestu.
Potom už film poměrně šlape i podle těch nejpřísnějších, nicméně i pak je prý děj poměrně epizodický, i ty nejvypečenější boje se malinko přejí, humor je místy až dětinský a na rozdíl od LOTRa není z filmu cítit opravdové nebezpečí. Trpaslíci kácí skřety jak dříví v lese a divák prý nikdy nemá pocit, že se mohlo cokoliv nějak výrazně pokazit. Dalo by se argumentovat, že jde o příběh pro děti, jenže to by pak nesměl Jackson barvitě odsekávat hlavy a s odřenýma ušima balancovat na hranici toho, co povoluje rating PG13 (= do třinácti pouze s doprovodem dospělého).
Abychom dokončili sérii výtek, tak ve filmu je až příliš často využito CGI na úkor praktických efektů a postav je tolik, že se v nich nedá při nejlepší vůli zorientovat. Řeč je samozřejmě především o trpaslících, ze kterých je výraznějších prý tak pět jedinců, zbytek je zaměnitelná masa.
Ještě jednou ale zdůrazňuji, že výše zmíněné problémy jsou tu zachycené v té nejintenzivnější podobě a většina kritiků je považovala spíš za drobnější prohřešky, které filmu zbytečně kazí pověst, ale dá se s nimi žít a nedokážou zkazit všechno dobré, co jinak film nabízí. Takže na co se naopak můžeme stoprocentně těšit?
Už od počátku podle všeho fanoušky zaplaví hřejivá vlna nostalgie a z ozvěn Pána prstenů bychom měli být katapultováni přímo do epických scenérií Středozemě, které máme tak rádi. Vedle majestátných údolí a hor se můžeme těšit na skvělou akci, spoustu humoru, výtečné herce, silnou hudbu, nádherné kostýmy a masky, digitální triky na skvělé úrovni a podle všeho vynikající druhou polovinu, kde bitka střídá bitku a na Bilba čekají známé „Hádanky ve tmě“ – údajně jedna z vůbec nejlepších sekvencí všech dosavadních filmů ze Středozemě.
HFR alias 48FPS
Kapitolou samou pro sebe je nová technologie, kterou jsem si záměrně nechal až na úplný závěr, protože podle řady kritiků dokáže zásadně změnit výsledný dojem z filmu. Pokud netušíte, co se pod záhadným označením 48FPS skrývá, odkážu vás na starší článek a budeme pokračovat.
Stejně jako se různí názory na samotný film, liší se i vnímání HFR. Někteří diváci si novou technologii užili a věští ji zářnou budoucnost, jiní neobvyklé promítání nemohli vystát a považují technologii za velký omyl. Všichni se shodují v tom, že se jedná o hodně jiný zážitek, že je technologie v plenkách a má mouchy, a že pokud jste nebyli fanoušky 3D doposud, vyšší frame rate vaši averzi k brýlím nevyléčí. Co tedy od nové technologie čekat?
Obraz je nesmírně ostrý, jasný a průzračný, řada diváků popisuje zkušenost, jako by nekoukali na film, ale jako by byli přímo v záběru. To s sebou nese zásadní potíž: Všechno je zdůrazněné. Překrásná krajina nebo pečlivě vyvedené digitální efekty vypadají fenomenálně. Jakmile je nějaký CGI trik nedotažený, nebo se postavy procházejí místo skutečných lesů ve studiu, okamžitě je to prý vidět a vše v tu ránu působí uměle. Daň za realističnost je zdá se vysoká a žádná nedokonalost ostrému obrazu nezůstane skryta.
Problém je také v tom, že obraz je tak jiný, že si ho podle řady ohlasů budete po většinu filmu všímat a bude vás to rozptylovat od sledování samotných událostí Hobita. Někteří kritici nedokázali jinakost vůbec fyzicky překousnout, a i když jim uši říkaly, že všechno běží, jak má, oči jim neustále tvrdily, že obraz na plátně je zrychlený. Velký problém budou mít podle všeho také lidé, kteří trpí na pohybovou nemoc (tedy odpůrci kolotočů, 3D počítačových her atp.). V klidných scénách je vše v pořádku, ale jakmile se během akce začne kamera zběsile rozhlížet po bojišti, je zle a řadě diváků s citlivějším žaludkem by se mohlo udělat špatně. Jistě, takové problémy lze zažít i u klasického filmu, ale HFR podle všeho obtíže ještě zesiluje.
Závěr
Vypadá to, že Hobit je přinejmenším zábavný blockbuster s krásným vizuálem a hudbou, plný skvělých herců, akce a humoru. Pravděpodobně se nejedná o nijak zásadní záležitost a musíme se smířit se skutečností, že LOTR je zkrátka LOTR, ale o propadák se podle všeho nejedná ani omylem. Pak už bude záležet čistě na každém jednotlivém divákovi, jak moc mu bude vadit, že se film pozastavuje nad každou maličkostí a dopodrobna zkoumá i ty nejpodružnější motivy. Zkusme situaci přirovnat k rozšířené edici Pána prstenů. Ti, kteří u ní mají pocit, že doplněné scény ubírají filmu na tempu, nepřidávají ději nic podstatného a některé z nich jsou vyloženě špatné, budou mít nejspíš podobné pocity i u Hobita a tu a tam si budou poposedávat. Pokud naopak patříte k těm, kterým prodloužené verze přijdou ještě krátké, budete si nejspíš chrochtat blahem.
Co se HFR týče, má podle všeho mladá technologie ještě jisté počáteční neduhy a jedná se především o jiný, nevšední zážitek, než o vyložený trhák. Pokud budete mít kino s HFR projekcemi po ruce, asi není důvod, proč to nezkusit, ale cestovat za vyšší snímkovou frekvencí někam do daleka, se vyplatí asi opravdu jen těm úplně největším technologickým nadšencům.
Naši vlastní recenzi si budete moci přečíst příští týden, prozatím tedy žijme s vědomým, že když nebudeme čekat zázraky, můžeme se bez obav těšit!
Zdroje: Rotten Tomatoes, Slashfilm, Collider, AICN, Movieline, Huffington Post, The Wrap, Variety, Indie Wire
