Okej, tak to není bůhvíjak vtipné. Jenže absentuje i ta romantika, což už je vážně potíž. Dost možná jde pouze o intenzitu, neboť veškeré partnerské vztahy jsou ve filmu zobrazeny pouze šablonovitě a zkratkovitě. Vždyť není nic romantického (a ani humorného) na tom, když ex přijde za bejvalkou a zeptá se jí, zda by si s ním šla zatančit. Ona se začne strojeně smát a řekne mu, že je idiot. Ano, třeba má pravdu, leč romantika to není. Totéž v případě herecky prachbídného Jakuba Prachaře, jenž se jde projít ven s těhotnou manželkou a cestu jim zkříží medvěd. Co udělá náš hrdina? S hlasitým jekotem začne zdrhat a nechá tam těhuli napospas šelmě. Druhý den dorazí s kytkou a omluví se. Přitom nadhodí, že má často strach, protože by se mohlo po porodu stát, že na něj jeho milá bude mít trošku méně času. Všechno řečeno tradiční Prachařovou dikcí, tudíž zoufale neprocítěně.
Právě chatrná struktura těchto scén, které nefungují kvůli chabé propracovanosti charakterů a zkostnatělému příběhovému vzorci, neposkytuje prostor k vytváření emocí a zobrazování láskyplných vztahů. Sáňkování Pauhofové s majitelem hotelu možná někoho u srdíčka zahřeje (kýčovitější scénu si už nelze představit), avšak tohle by k úspěchu stačit nemělo. Čestnou výjimkou je dvojice Vašáryová a Jiří Bartoška, kde chemie a do určité míry i romantika funguje - protože se v průběhu vyprávění dozvídáme něco z jejich minulosti, tudíž je možno vnímat je jako plastické a živé postavy!!! - nicméně tihle dva se na plátně příliš neohřejí.
Verdikt:
Ne, Šťastný nový rok skutečně není romantická komedie o "lásce v mnoha podobách", jak nám slibují tvůrci. Splácat dohromady několik motivů, které měly úspěch v jiných kontextech, bezpochyby nestačí k natočení kvalitní nebo průměrné žánrovky. Slaboduchý scénář, ploché postavy, hloupé generalizace, nefunkční humor a povětšinou i absence romantického náboje činí z počinu Jakuba Kronera vánoční biják, za nějž plnou cenu v kině v žádném případě zaplatit nechcete. Není to sice taková tragédie jako třeba ohavné pokračování Špindlu, leč překročit laťku ležící na zemi není zrovna velký kumšt. Postavíte-li se k tomu tak, že se zasmějete dvakrát či třikrát a romantiku taky k životu nepotřebujete, pak se na tohle česko-slovenské dostaveníčko můžete vypravit. Ale upřímně nevidím jediný důvod, proč byste to pak měli dělat.
