Jenže momentální polízanice, se kterou se hrdina musí popasovat, je asi největší slabina celého filmu. Marvelovky se obvykle soustředí na postavy a na originalitu zápletek a vyprávění nijak zvlášť nehledí. A tady to platí také. Film nabízí několik zvratů, které část diváků nejspíš prohlédla už spolu s trailery. Pro ostatní bych nerad spoileroval, nicméně důležitým motivem filmu je, že řada věcí není taková, jaká se být zdá. Pakliže překvapení asi pro většinu diváků nebudou až tak překvapivá, záleží většinou hlavně na důvodech jednotlivých tajemství a způsobu jejich odhalení. A v tomhle směru snímek nijak zásadně neboduje.
Nechybí celá řada statických expozičních scén, kdy některá z postav řeční o tom, proč se děje to nebo to, popřípadě jak se věci reálně mají. Je to nezbytné, ale nápaditější podání by neuškodilo. Záporáci filmu také nejsou nijak převratní a opakují se u nich motivy, které už jsme pozorovali u jiných marvelovských padouchů v předchozích filmech. O to větší význam tak má to, jak se s padouchy a příběhovým machinacemi vypořádaly akční scény, které letní velkofilm vždycky můžou vytáhnout nahoru.
V žádném případě nedělají ostudu. Ty, které jsou plné humoru (vzpomeňte na scénu z Homecomingu, kde se Peter snaží osvobodit ze zamčeného skladiště), fungují na jedničku. Pak jsou tu scény, které nabízejí Peterovo pohroužení do sebe samého. Ty jsou vizuálně zajímavé a odkazují na slavné komiksové momenty. Chybět ale nemůže ani klasický boj s protivníky. Ten je několika způsoby ozvláštněn, ale jinak je to poměrně dobře známá směs houpání na sítích a dalších mrštných skoků. Spider-Man má kliku v tom, že tak jako on nikdo jiný nebojuje, a tak je jeho akce stále ještě docela zajímavá. Kdyby ale i v příštím filmu zůstala na podobné úrovni, už by to bylo zklamání. Digitální hopkání je občas na hranici přehlednosti a někdo v Hollywoodu by měl přijít na to, jak nelidská monstra udělat opět zajímavými, protože podobné potvory, jako jsou Elementálové, už jsme viděli nesčetněkrát.
Verdikt
Spider-Man: Daleko od domova nejlépe funguje v charakterních momentech. Ať už Petera sledujeme na nesmělém rande, emocionálně zdrceného uprostřed vřavy nebo v situacích, kdy prokazuje svůj intelekt a zápal, vždy jsou to pasáže, kvůli kterým bude stát za to na pavoučí filmy s Tomem Hollandem chodit i třeba za dalších deset let. Plejáda školních i hrdinských postav je dobře namíchaná a je zajímavé sledovat, kam to svět po ztrátě Starka dopracoval a jaký odkaz za sebou Tony vlastně zanechal.
Jen to rozkrývání zápletky by mohlo být nápaditější a akce zapamatovatelnější. Není špatná, ale to, že se značná její část odehrává v českých kulisách, z ní ještě nedělá nic, co byste měli potřebu přehnaně chváli. Naštěstí stojí marvelovky hlavně na sympatických postavách a výrazných hrdinských momentech a obojího je tu požehnaně. Spider-Man: Daleko od domova nepřepisuje dějiny, ale drží poctivě nastavenou laťku a to se taky počítá.
Bodově je to na nějakých 7,5 z deseti, jestli si na čísla z nějakého důvodu potrpíte. A pokud se do kina teprve chystáte, tak tentokrát po skončení filmu skutečně nikam nechoďte. Takhle důležité titulkové scény tu dlouho nebyly.
