Spider-Man: Homecoming měl za úkol napravit hrdinovi reputaci po neslavně přijatých Amazing Spider-Manech, zapojit Petera Parkera do Marvel Cinematic Universe, udělat z něj regulérního středoškoláka a představit příběh o jeho začátcích, který se zároveň vyhne dobře známým klišé pavoukova zrodu. To všechno se podařilo na výbornou a ze Spider-Mana rázem byl jeden z nejpopulárnějších protagonistů Marvel Universe. Spider-Man: Daleko od domova je dovětkem Avengers: Endgame. Ukazuje, jak funguje svět po odražení Thanose, jak je svět připravený na velké hrozby po odchodu klíčových Avengers a jak se Peter vypořádává se svým superhrdinským údělem a ztrátou další otcovské figury.
Příběh nás zavádí do Evropy, kam se Peter se spolužáky vypraví na školní výlet. Ze všeho nejvíc by si chtěl chvíli odpočinout a zapůsobit na MJ. Jenže nebyl by to superhrdinský film, aby si jej potíže nenašly. Po světě útočí elementální monstra, která hrozí, že zničí celou naši planetu. S jejich likvidací pomáhá už jeden nový hrdina, přezdívaný Mysterio, Nick Fury by však rád opět dal dohromady co nejvíc osob s nadlidskými schopnostmi. Jistota je prostě jistota. Peter se tak chtě nechtě dostává do víru událostí a vedle puberťáckých potíží musí najít vnitřní sílu k dalším náročným hrdinským činům.
Podobně jako v Homecoming je i tentokrát středoškolská část filmu ta lepší. Mezi Peterem a MJ to správně jiskří a sbližování je plné zábavné nervozity a přešlapů, které k prvním láskám patří. I nadále Petera posiluje přátelství s Nedem a někdy naopak sráží postrkování s méně kamarádskými spolužáky. Zkomplikovat den dokážou i neschopní (ač dobromyslní) učitelé a dohromady celý školní kolektiv srší komediální energií. Humor je podpořený Peterovou (leckdy komplikovanou) snahou o utajení Spider-Manovy identity a žonglování soukromého života s tím hrdinským. Tohle téma Marvel obvykle příliš nerozebírá a tady je zábavně zpracované.
Funguje i linka Peterova vnitřního života. Neustále zápasí s tím, že sice chce udělat správnou věc, ale superhrdinství mu kazí osobní život. A navíc je nebezpečné. Film najde nejednu cestu, jak Petera zahnat do úzkých a přijdou okamžiky, kdy má pocit, že na tenhle úkol prostě nestačí. Hledání vnitřní síly je pak samozřejmě nedílně spojené s vyvrcholením celého příběhu. Zásadní vliv má na události také Tony Stark. Peterovi chybí mentor, přítel a další otcovská figura. Když se tentokrát něco pokazí, Stark z toho Petera vysekat nepřijde. Parker navíc odkaz Iron Mana vidí na každém rohu a neustále cítí, že stojí v jeho stínu a svět po něm čeká, že se mu vyrovná a převezme jeho úděl. Což je na středoškoláka zkrátka velká zátěž.
Film je opravdu do velké míry osobním Parkerovým příběhem, takže diváci, kteří se především chtějí dozvědět, jak vypadá svět po tom, co polovina populace zmizela a následně se znovu objevila, se nějakých odpovědí dočkají, ale hloubková sociologická sonda se rozhodně nekoná (filmařům nicméně patří pochvala za to, že se snaží reagovat alespoň na několik potenciálních společenských problémů, které jsme rozebírali v samostatném článku). Stejně tak se daří nastínit, co bude pro pozemské superhrdiny důležité do budoucna, ale je to okrajové téma, aktuální příběh je na prvním místě.
