Příběhy Hellboye začal pro filmové plátno v roce 2004 zpracovávat Guillermo del Toro. Dva snímky se dočkaly docela slušných reakcí, ale nikdy to nebyly vyložené hity, a tak se zamýšlená trilogie nedočkala svého zakončení. Místo toho došlo k restartu. Ten lákal diváky na podstatně drsnější podívanou a větší věrnost komiksům. Jenže co si budeme povídat, zrovna to jsou elementy, na kterých až tak nezáleží. A ačkoliv se tvůrcům podvedlo dostát svým slibům, na dalších úrovních snímek selhává.
Filmaři nechtěli točit Hellboyův origin, a tak je příběh prezentovaný jako jeden z dalších rudochových případů, během kterého jeho osobní příběh hraje důležitou roli a promlouvá do děje. Vše začíná spolu s návratem Krvavé královny na svět. Ta byla před lety zastavena a rozsekána na části, když se pokusila nastolit království, ve kterém kromě lidí budou moci žít i monstra. Po staletích se jejím přívržencům daří kusy těla opět najít, a tak opět hrozí, že se královna pokusí svět zaplavit démony. Tentokrát je navíc poháněná touhou po pomstě. A čím dál tím víc věcí naznačuje, že výraznou roli v jejích plánech by měl hrát i samotný Hellboy.
Zápletka zní na první pohled jednoduše, což je na jednu stranu pravda a na tu druhou to neplatí ani trochu. Ústřední dějová linka je opravdu přímočará a vlastně i docela primitivní, vzhledem k tomu, že nenabízí žádná překvapení, která by stála za řeč, motivace postav prakticky neexistuje a logika vyprávění měla dovolenou. Ať se děje prakticky cokoliv, nikdy se to neděje proto, že by to zcela přirozeně vyplývalo z dosavadního vývoje, ale jednoduše kvůli tomu, že se filmaři potřebovali pohnout o kus dál, popřípadě měli chuť nám ukázat něco nového.
Hellboy je totiž v zásadě směsicí nejrůznějších nápadů nasypaných na jednu hromadu. Možná měli filmaři pocit, že třeba v budoucnosti další Hellboy nemusí vzniknout, a tak nám toho z komiksových předloh chtěli ukázat co nejvíc. Nebo množství neustále představovaných monster a nadpřirozených efektů má maskovat skutečnost, že bez neustálého přidávání nových atrakcí je film dost o ničem. Nebo měl snímek prostě navodit dojem šílené jízdy, kdy budete po návratu z kina kamarádům nevěřícně vyprávět, co všechno jste ve filmu viděli.
A nápadů je do filmu nasypané skutečně ohromné množství. O tom žádná. Prakticky každá scéna se odehrává v novém prostředí, představují se v ní nové příšery s neokoukanou podobou a novou sadou schopností. Každou chvíli se dozvídáme o nějakém novém nadpřirozeném konceptu, který ve světě Hellboye funguje. Díky tomu se nikdy asi nejde vyloženě nudit, protože pořád můžete alespoň zvědavě koukat, co na vás vybafne příště. Příznivce filmové řezničiny také jistě potěší poměrně hravý přístup k likvidaci protivníků, kdy jsou vyhřezlá střeva nebo chybějící kusy obličeje na denním pořádku.
Jenže to, že se výtvarníci, kostyméři, maskéři a tvůrci efektů vyblbnuli, to ještě dobrý film nedělá. V Hellboyovi je těch nápadů nakonec možná až příliš. Málokterý má možnost vyniknout, u málokterého jsem měl pocit, že by filmaři opravdu vyždímali potenciál toho, co nám zrovna naservírovali. Jako by nebyl čas nic pořádně vybrousit. Všechno je nám servírováno v syrové podobě, a pak se rychle jede dál, hlavně aby na plátně byla další "husťárna".
