Jak asi víte, Oscary se letos po potížích s hledáním moderátora rozhodly, že se bez něj obejdou úplně. Dlouho bylo záhadou, co uvidíme místo tradičního úvodního monologu a montáže. Když bylo oznámeno, že během večera vystoupí kapela Queen, okamžitě se nabízela možnost, že by mohlo předávání otevřít právě její vystoupení. A skutečně se tak stalo. Queeni s Adamem Lambertem střihli We Are The Champions a We Will Rock You a nebylo to vůbec na škodu, slušně tak lidi v sále rozpumpovali.
Následoval bezpohlavní sestřih záběrů z letošních filmů, a pak už přišly Maya Rudolph, Amy Poehler a Tina Fey. Ty si hned v úvodu dělaly legraci z toho, že je večer bez moderátora. Kdyby jim někdo úkol příští rok svěřil, vůbec bych se nezlobil. Regina King s první cenou rozbrečela půlku sálu, takže začátek večera vůbec nebyl špatný.
Novinku představoval způsob představování jednotlivých filmů nominovaných v hlavní kategorii. Každý z nich v průběhu večera představila nějaká známá osobnost (občas naprosto zcestně vybraná – jako třeba Serena Williams), která snímek označila za svého osobního favorita. Žádná z osobností k nominovaným filmům neřekla nic nového, takže pokud Akademie skutečně chtěla slavnostní večer zkrátit, jak tolikrát avizovala, neměla do vysílání cpát tenhle nadbytečný element. Když už je řeč o krácení večera, pochvalu zaslouží Tyler Perry, který neopomněl upozornit na to, že Akademie chtěla několik cen rozdávat během reklam, místo přímého přenosu.
Ocenění z kategorií krátkých filmů (vlastně především oceněné) letos byli naprosto okouzlující a jejich radost byla nakažlivá. Takže „odvolávám co jsem odvolal“! Jakkoliv jsem vždycky byl zastáncem názoru, že pokud by se měly nějaké kategorie z přenosu vystřihnout, jsou to právě krátké filmy, protože většinu z nich stejně málokdo viděl. Jenže ta nefalšovaná radost oceněných prostě stála za vidění a byla příjemným zpestřením večera. Takže do budoucna ponechat!
Naopak skutečně promarněný čas? Když Laura Dern představila nově otevírané muzeum Akademie. Kolik celosvětových (nebo alespoň amerických) diváků to muzeum reálně navštíví? Vzápětí úplně zbytečně režie zkrátila děkovnou řeč tvůrců Spider-Mana: Paralelních světů… A podobně prázdně jako představení muzea působilo také zařazení většiny písní. Lady Gaga a Lin-Manuel Miranda kolegiálně na Akademii zatlačili, aby nechala během večera zaznít všechny nominované skladby, nicméně se ukázalo, že producenti pořadu moc dobře věděli, co dělají, když původně plánovali, že zazní jen Shallows ze Zrodila se hvězda a All the Stars z Black Panthera (Ta nakonec byla jako jediná vynechaná). Všechny ostatní písně se totiž během večera neskutečně vlekly a zbytečně shazovaly Oscarům řetěz.
Chybějící moderátor vlastně vůbec nechyběl. Večer se alespoň obešel bez nevydařených skečů. Pamětihodných momentů mimo samotné oceněné bylo pomálu, nicméně večer byl důstojný, nakonec trval slušné 3 hodiny a 20 minut (i když tři hodiny byly v klidu dosažitelné, kdyby se škrtly představovačky filmů) a to přesto, že až nezvykle málo často režie vyháněla oceněné z pódia potupnou hudbou. Většina dostala příležitost v klidu poděkovat bez větších omezení.
Obecně se večer nesl v duchu soustředění pozornosti na oceněné. Předávající jen málokdy šli nad rámec prostého představení kategorie. Za zmínku stojí zmiňovaná Tina Fey a spol. z úvodu, Melissa McCarthy dávala Oscara za kostýmy ve vtipné kostýmní parodii na Favoritku a Awkwafina s Johnem Mullaneym utvořili vtipnou dvojku (i když byli trochu neuctiví ke krátkým filmům). Králem předávajících však byl Samuel L. Jackson, který samou radostí z vítězství Spika Leeho nadšeně halekal a zvedal kolegu do vzduchu. Naopak trapní byli při předávání tentokrát pouze Mike Myers a Dana Carvey z Wayneova světa a u těch se to dá očekávat, takže vlastně předávání mělo velice dobré skóre.
Ale zpátky k oceněným. Většina večera se nesla ve skutečně pokojném duchu, tak zmiňme jen několik málo jedinců, kteří vystoupili z řady. Řeč Hannah Beachler, která dostala cenu za výpravu pro Black Panthera, byla roztomilá i emotivní zároveň. Hodně emotivně do toho šly také už zmiňované krátké filmy, hlavně tvůrci hraného kraťasu Skin, kteří současnou bigotní společnost přirovnali k tomu, co prarodiče zažívali při začátku holokaustu. Hodně emotivní byla při přebírání sošky také Lady Gaga, Spike Lee pro změnu plamenně hřímal. Večeru však kralovala (stejně jako na nedávných BAFTÁch) královna z Favoritky, tedy Olivia Colman, která svojí bezelstnou bezprostředností dokázala nahnat slzy dojetí i mě před obrazovkou.
To jsou přesně okamžiky, kvůli kterým má smysl Oscary sledovat, a když je zbytečně nezastíní následující pitomoučký moderátorský vtípek, je to jedině dobře. Takže příští rok opět bez moderátora? Jestli jsou alternativou uvaděči formátu Jimmy Kimmela či Kevina Harta, tak ano, klidně opět bez moderátora. Neříkám, že Kimmel v posledních dvou letech něco vyloženě pokazil, na druhou stranu ani nic pamětihodného nepřidal.
Tady je kompletní seznam výsledků, během dne se objeví také komentář k samotným výsledkům.
