Zatímco slavnostní ceremoniál příštích Oscarů provází drama při hledání moderátora, 76. ročník Zlatých glóbů se nesl v naprostém poklidu. Uvádějící dvojice, Andy Samberg a Sandra Oh, zvolila smířlivý tón, kdy se maximálně vyhýbala politice a jakýmkoliv ostřejším poznámkám. Během večera tu a tam padla zmínka o inkluzi či výzva k větší sounáležitosti, jinak ale nejpolitičtějším momentem večera byla asi děkovná řeč Christiana Balea, který poděkoval Satanovi za to, že mu byl inspirací při hraní tak úskočného člověka, jakým byl Dick Cheney ve snímku Vice. Maximálně ještě můžeme zmínit děkovnou řeč Reginy King, která se při děkovačce za sošku pro If Beal Street Could Talk zavázala k tomu, že bude pracovat už jen na projektech, které budou z poloviny připravovat ženy.
Teď už ale k samotným výsledkům. Jak už jsme o víkendu vysvětlovali v samostatném článku, Zlaté glóby mají oproti oscarové Akademii výrazně užší porotu. Jde o úplně jiný typ ocenění, u kterého nejde jednoznačně říct, že by mělo vyložený vliv na zbytek oscarové sezony. Na druhou stranu mohou Glóby nerozhodnuté akademiky přimět k tomu, aby věnovali pozornost snímku, který se jim třeba zatím vyhýbal. A stejně tak už byla řeč o tom, že i když se obě ceny zásadně liší, čistě statisticky se Glóbům výsledky Oscarů daří do jisté míry předvídat.
Nejvíc sošek si odneslo komediální drama Green Book, které vyhrálo kategorii mejlepší muzikál nebo komedie, nejlepší herec ve vedlejší roli a nejlepší scénář. Vítězství pro Mahershalu Aliho v herecké kategorii nepřekvapí. Z Aliho je v posledních letech uznávaný bard, snímek navíc v tandemu s Viggem Mortensenem jednoznačně táhl. Zbylé dvě kategorie už vyvolávají diskusi. Snímek je na jednou stranu během oscarové sezóny velkým favoritem a předpokládá se, že stále poměrně dost konzervativní Akademie by po něm mohla skočit. Na druhou snímek provází tvrdá kritika.
Green Book pojednává o úspěšném černošském klavíristovi a jeho chudém rasistickém bílém řidiči z poloviny minulého století, ze kterých společné cestování udělá přátele. Snímku je uznáváno působivé zpracování, na druhou stranu často zaznívají hlasy, že film až příliš hladí po srsti a je to takový ten naivistický obrázek historie, u kterého se Hollywood může dojímat, jak „vyléčil rasismus“. Ještě větší kritiku film sklízí za zásadní překrucování skutečnosti (podle potomků Aliho postavy si oba dva muži ve skutečnosti vůbec blízcí nebyli).
Výhra Green Book je možná provázená určitým pozvednutím obočí, ale o nějaké opravdové překvapení se nejedná – jak už bylo naznačeno, konzervativní část Hollywoodu snímku dost fandí. Daleko větším překvapením je výhra v kategorii dramatu, kde porota Glóbů udělala vyloženě populistické rozhodnutí a udělila sošku Bohemian Rhapsody. Jestli Green Book vyvolává určitou diskusi, tak u Rhapsody napříč kritickým spektrem víceméně panuje shoda, že jde o film zábavný, ale rozhodně ne nijak výjimečný.
Hudební životopis Freddieho Mercuryho a Queenů dopředu táhne našlapaná muzika kapely a hudební vystoupení, jinak jde ale o naprosto standardní životopisný film, který ničím nevystupuje z řady a ještě kritiky dráždí tím, že zásadně přepisuje skutečnost, dělá z Mercuryho jediného potížistu jinak dušínovské kapely a vyjma povrchního otření se vyhýbá většině složitějších či nepříjemných témat Freddyho života. Z celé ceny tak nějak čpí dojem, že porota dala přednost zábavě a hlasu lidu před hledáním filmu, který by si zviditelnění skutečně zasloužil. Pozornost budí i skutečnost, že se produkce zjevně distancuje od režiséra Bryana Singera, ze kterého se od začátku natáčení stačila stát osoba non grata. Během večera vůbec nebyl zmíněn, pouze prostřednictvím sociálních sítí poděkoval porotě a přidal k tomu fotku, na které sedí na židličce s nápisem "režisér".
