Andrej (Vojtěch Dyk) a Zuzana (Gabriela Marcinková) mají čerstvě po svatbě a od Andrejova zaměstnavatele dostali netradiční svatební dar - roční bydlení v Chytrém domě, k němuž Andrej vyvíjí software. Výměnou za bydlení zdarma se stávají betatestery jednotlivých funkcí futuristického domu. Zuzaně se ale nápad příliš nelíbí. Musí opustit svůj sochařský ateliér i své přátele a odcestovat do slovenských hor, kde za ní kromě její excentrické kamarádky Moniky chodí jen podivný soused (Ondřej Malý), který spíš okukuje, než že by byl vítanou návštěvou. Andrej je věčně mimo a Zuzana má tak spoustu času na to, aby se seznámila s s funkcemi, které Chytrý dům nabízí. Ten má sice jasnou prioritu “postarat se o Zuzanu”, jeho chování ale začne být velmi záhy poněkud nadstandardní. Stojí za podivným chováním domu někdo zvenčí? Nebo jenom nechápeme skutečný princip a potenciál umělé inteligence?
Důležitý krok správným směrem
Důvěrný nepřítel představuje nejnovější zápis ve filmografii Karla Janáka, který již opakovaně dokázal, že si je vědom zahraničních trendů a moderních postupů a nedělá mu větší problém zakomponovat je do svých filmů. Jeho filmy vždy vykazovaly aspekty zahraniční produkce a jeho mezinárodní ambice jsou s každým dalším filmem stále zřetelnější. Jeho poslední snímek je zatím nejdál a po technické stránce mu v podstatě není co vytknout.
V kině na Vás čeká dynamický žánrový mix technofobního thrilleru, psychologického hororu a červené knihovny, který po celou dobu stopáže sype dopředu a je opravdu radost jej sledovat. Ať už se jedná o perfektní využití moderního designu a znepokojivé sterility, kombinaci rozlehlé přírody a izolaci jedince, nebo automobilovou akci v ulicích Bratislavy, Janák vždy přesně ví, jak záběrovat a vyprávět obrazem a technicky je jeho film doslova precizní.
Točit bychom uměli. A dál?
Bohužel, veškerá technická preciznost je k ničemu, když je film špatně napsaný a Důvěrný nepřítel působí dojmem, jako by jeho scénář psal člověk, který o chytrých technologiích slyšel jen z rychlíku a principy psychologie mu odvyprávěl jeho kolega u piva. Dialogy šustí papírem a herci tak nemají co hrát, byť se snaží. Nejlépe z toho samozřejmě vychází Gabriela Marcinková, která z plátna v podstatě nesleze. Vojta Dyk už ale má hodně co dělat, aby si dokázal svůj charakter nějak uhájit a třeba Ondřej Malý, limitovaný opravdu minimální plochou prostě nemá prostor k tomu, aby dokázal do své role dostat něco víc nad rámec scénáře a snad vůbec poprvé ve své kariéře je opravdu špatný. Ruku v ruce s tím jde bohužel absolutní motivový guláš, který v poslední části filmu už opravdu hraničí s překombinovanou parodií. Naprosto směšně působí snaha zmást diváka nástřelem sekundárních motivů, které se nijak nevyvíjejí, závěrečné vysvětlení toho všeho je pak jen chabým pokusem o nějakou sociální sondu a vyznívá do ztracena.
Verdikt
Je to škoda, protože potenciálu má Důvěrný nepřítel na rozdávání a ambice má skutečně nemalé. Je to nesmírně důležitý pokus, protože ukazuje, že u nás máme schopné filmaře, kteří dokáží točit filmy technicky srovnatelné s evropskou produkcí. Přesto kdekoliv, kde se bude film promítat, sklidíme ostudu, protože snímek působí, jako by jej napsal student a to ne příliš schopný. Hrozně moc by to chtělo být severským thrillerem, ale výsledek se nezmůže na víc, než německou televizní kriminálku.
O to horší je, když si divák uvědomí, že celá zápletka filmu je jen vykradená halloweenská epizoda Simpsonových a to včetně jinak velmi odvážné scény svádění ve vaně.
