Bývaly doby, kdy si Kryštůfek Robin bezstarostně hrával se svými přáteli ve Stokorcovém lese. Všechno krásné ale jednoho dne musí skončit a nadešel čas, aby Medvídek Pú, Prasátko, Zajíc, Tygr, Klokánek s maminkou, moudrá Sova a samozřejmě také Ijáček řekli Kryštůvkovi sbohem. Internátní škola, ztráta otce, válka a vysilující zaměstnání, společně se starostí o rodinu udělají své a o třicet let později je z Kryštůfka (Ewan McGregor) úplně jiný člověk - uzavřený, utrápený muž, který sedí do nocí v kanceláři, kde dělá práci za svého neschopného šéfa a nemá čas na svoji rodinu, manželku Evelyn (Hayley Atwell) a dceru Madeline.
I stane se, že v momentě největšího stresu a psychického zhroucení navštíví Kryštůvka jeho dávný přítel Pú a vyšle jej na nejdůležitější cestu jeho života - cestu za přátelstvím, sny a skutečnými hodnotami, na něž v průběhu svého života zcela zapomněl.
Řekl tady někdo Art?
Medvídek Pú a filmy s touto tematikou představovaly v portfoliu disneyovských látek vždy tak trochu specifickou odnož, což je dáno především knižní předlohou. Ta je v jistých aspektech velmi podobná Malému princi a dospělí si z její četby odnesou mnohá ponaučení o sobě samotných, která dětský čtenář stěží pochopí, do značné míry i proto, že je chápat nemusí. Právě na tomto stojí a padá filmový Kryštůfek Robin a jeho dějový rámec se tak zcela odlišuje od v podstatě veškeré další aktuální tvorby studia Disney, přestože jisté společné motivy kupříkladu s Alenkou v říši divů zde rozhodně můžeme najít. Jedná se ale čistě o univerzální motivy typu “průchod skrze dutinu”, dané již předlohou samotnou.
Studio Disney si je vědomo netradičního formátu své látky a při hledání vhodného režiséra sáhlo po Marcu Forsterovi, který dokázal udělat artovku i z Bonda. V kině vás tak čeká pošmourná atmosféra a deprese, obrazy z války, opelichaný Pú a spousta korporátních problémů. Kryštůfek Robin rozhodně není běžná disneyovka do každé rodiny a svoje nejmenší tentokrát nechte raději doma.
Ztracen ve Stokorcovém lese
Kryštůfek Robin je tak primárně psychedelickým pomalým roadtripem za sebepoznáním, opírajícím se nikoliv o epickou akci, ale o, hrůza co píšu, intimní dialog mezi unaveným mužem a plyšovým medvědem mdlého rozumu, ale velikého srdce a jejich interakci, z níž plynou podněty k zamyšlení nad různými aspekty lidské existence a meditace nad tím, co je v životě skutečně důležité. Teprve v druhé části filmu se pak dostávají ke slovu další postavičky a postupně se směřuje k akčnímu finále. I to je ale stále velmi minimalistické a komorní a pocit rodinného, respektive existenčního dramatu se z filmu nikdy nevytrácí. Výtečně funguje také hra s divákem na téma “Jsou postavičky skutečné, nebo je jenom Kryštůfek Robin šílený?”
Forster celkově volí velmi minimalistické řešení, rozpočet filmu se pohybuje někde okolo 70 milionů dolarů a celkově vlastně působí velmi televizně. Kupodivu to ale nevadí.
