Magazín Empire uveřejnil k poslechu nejnovější soundtrack k Temný rytíř povstal. Jak se Hans Zimmer popasoval s jednou z největších výzev své kariéry?

Německý skladatel Hans Zimmer je bezpochyby nejpopulárnějším filmovým skladatelem současnosti. Širokou fanouškovskou základnu si buduje již od Scottova Gladiátora a Černého jestřába, přes Posledního Samuraje až k Nolanově filmům. U posledního dílu batmanovské trilogie se tentokrát budeme muset obejít bez Jamese Newtona-Howarda, který nechtěl jako „páté kolo u vozu“ narušovat zaběhnutou spolupráci Nolana a Zimmera z Počátku. A možná to není na škodu, neradi bychom totiž slyšeli v posledním díle Batmanovy trilogie Sněhurku a lovce (srovnejte pro zajímavost Howardův motiv pro Harveyho Two-Face z Temného rytíře a pro Sněhurku ze Sněhurky a lovce). Pojďme se ale konečně vrhnout na stručný rozbor soundtracku.

Album začíná přicházející bouří Storm Is Coming. Čtyřicetivteřinový soubor ruchu s typickým „mávnutím křídly“ postupně přechází do druhé skladby. Tohle je především typická práce zvukového designéra Mela Wessona. „On maluje zvukem.“ říká o něm Zimmer.

On Thin Ice (Na tenkém ledě) evokuje události prvního dílu v pochmurné atmosféře, kde nechybí občasné vklouznutí šestnáctinových smyčců a Batmanův dvojtónový motiv, zatím však bez lesních rohů. Pokud byl Počátek z 90 % elektronický a orchestr plnil jen doprovodnou funkci, tento soundtrack se tomu může přibližovat zhruba v poměru 70:30 a On Thin Ice je tomu příkladem.

Gotham’s Reckoning navazuje plynule na předcházející skladbu a představuje Baneův motiv v 5/4 taktu a převážně rytmické formě s množstvím perkusí, do kterých se postupně vkrádá tisícihlasý fanouškovský sbor („Basara Basara Deshi Deshi“), těžké smyčce a žesťové ripy. Zajímavostí je, že Baneův motiv je v určité formě obsažen už v Batman začíná (poslechněte si například Myotis). Znalci spoilerů určitě budou vědět, proč tomu tak je.

Pokud patřil předchozí motiv Baneovi, Mind If I Cut In? nám představuje Catwoman během jejího zatčení. Táhlé pomalé cello s lehce našlapujícím tremolo klavírem (více rozladěný byl už slyšet v Jokerově Why So Serious?) nás znovu vrací do melancholické atmosféry a s postupným zeslabováním přecházejí dál. Nedivil bych se, kdyby měl právě v tomhle kousku prsty Lorne Balfe (na soundtracku se podílel).

Plynule znovu navazuje další skladba, Underground Army, podkreslená syntetizátory a hutnou basou, která v tomto provedení jako v předchozích Jokerových skladbách, doprovází plánování a přípravy společně s ozývajícími se perkusemi, tremolo smyčci a samozřejmě i Batmanovským dvojtónovým motivem hraným na lesní rohy. U tohoto jednoduchého motivu se můžeme na chvíli zastavit. Zimmerem byl vytvořen na základě scény vraždy Brucových rodičů a dvě noty, které nechávají hlavní téma nedokončené, symbolizují nedokončený Brucův přerod v hrdinu a muže.

Born In Darkness nese stopy jak Hanse Zimmera, tak Jamese Newtona-Howarda a lehká orchestrální převaha ji tak vrací až do dob prvního dílu. Naposledy si odpočineme v bezútěšné náladě a vrháme se do akce.

The Fire Rises, zatímco Joker spoléhal na šílené, chaotické a odpudivé kakofonie, Bane využívá tvrdou sílu a Zimmer společně s ním skrze celý orchestr, kde se jednotlivé sekce střídají v hraní ústředního motivu za doprovodu rázných hřmotných bicí. Hlavně ke konci ukazuje skladba svoji skutečnou sílu, když se přidává sbor společně s rychlými, téměř pizzicato smyčci.

Nothing Out There navazuje rychlými smyčci (ostinato), které si nemůže vynachválit Zimmerův žák Steve Jablonsky a zástupy amatérských skladatelů po celém světě, a postupně slábne k pochmurnému klavíru. Co asi skladba symbolizuje? Porážku? Ztráty? Nebo jen bilancování Gordonových policejních složek?

Beznadějná Despair nás ve třech minutách provádí celým Batmanovým příběhem. Začíná klasickými smyčci s „mávnutím křídel“ od Mela Wessona evokující Batman začíná, první polovinu zakončí majestátními lesními rohy a od druhé poloviny lehce vzpomíná na Jokerův nepříjemný motiv, který po chvíli vystřídá klasická zrychlená variace na Temného rytíře tušící nepříjemné pokračování.

Bane vchází bez zaklepání ve Fear Will Find You a hned po něm přichází na pomoc Batman. Skladba poté překvapivě postupně přechází v klidnější pasáž a vytrácí se.

Why Do We Fall? (Proč padáme?) Abychom se naučili postavit se zpět na nohy. Další z reminiscencí prvního dílu, skladba, kterou by mohli klidně nazvat po jednom z netopýřích druhů. Tak nezaměnitelně batmanovsky zní. Michael Caine doporučuje.

Death By Exile tvoří pouze určitý přechod mezi skladbou předchozí a následující. Storm Is Coming v jiném hávu.

Imagine the Fire, vrchol soundtracku a podle mě nejlepší skladba alba. Nejenom, že představuje nové motivy společně s těmi starými, ale její energie vám udrží po celých 7 minut přišroubovaná sluchátka k uším. Co byla tunelová honička pro Temného rytíře, tím je Imagine the Fire pro třetí díl. Hutná basa, svižné lehké smyčce, které jako by patřily Catwoman, crescendo lesních rohů, silně zkreslené žestě. Parádní pecka, kterou si pusťte během hraní PC her, a zajistí vám nejvyšší skóre. Všimněte si velice zajímavých skoro až dubstepových kontrabasů.

Zlověstná Necessary Evil jako by nám chtěla vnutit závěrečné titulky, ale okamžitě se zklidňuje a přechází k emotivní pasáži, která nezapře syntetizátory ala Inception. Finišujeme.

Poslední skladbou je Rise a ač by to mohlo vypadat podle úvodního motivu, že doprovází závěrečné titulky, ještě před ním se vyskytuje živý Baneův motiv a po něm chlapecké sólo z prvního filmu (skladba Barbastella). Pravděpodobný oblíbenec fanoušků a druhá nejlepší skladba alba. Samozřejmý vrchol celého soundtracku, ve kterém dává Zimmer okázale najevo, kdo že to složil hudbu k tomuto filmu, a kterému nechybí k závěrečné katarzi tvořené dvěma klasickými tóny nic.

Ve speciální iTunes edici budou následovat ještě dvě skladby, Shadows Betray You a The End.

Závěrem

Temný rytíř povstal zakončuje jednu z nejočekávanějších a pravděpodobně i nejlepších trilogií světové kinematografie a také možná i jedno skladatelské období Hanse Zimmera, který může v následujících filmech směřovat svůj zvuk zase trochu jinam. Hlavně ale dokázal tento skladatel stvořit originální konzistentní doprovod, který se neodklání o stanoveného trendu, ctí předchozí své i Howardovy nápady, navrací staré motivy, a přesto dokáže přijít v klíčových pasážích s novinkami a ozvláštněním v podobě mohutných sborů a perkusí. Hlavně se ale může Hans Zimmer konečně zařadit mezi taková zvučná jména jako John Williams, Alan Silvestri či Howard Shore, kteří formovali skrze jejich trilogie hollywoodskou hudbu a měli nezanedbatelný vliv na současné i budoucí hudební skladatele. Uvidíme, co pro nás Zimmer přichystá v Man of Steel.

„Když Chrisovi volám a stěžuju si mu, že nevím, co mám dělat, je mu jasné, že je všechno na správně cestě. Kdybych totiž věděl, co mám dělat, skončilo by to u toho, že se budu akorát vykrádat.“ – Hans Zimmer