Mission: Impossible je fascinující série. Začínala v roce 1996 jako filmový remake staršího špionážního seriálu a především jako příležitost pro Toma Cruise, který měl sice status mezinárodní superstar, ale kupodivu neměl žádnou vlastní blockbusterovou sérii. Možná s ještě větším podivem ta série běží dodnes, stále stojí a padá s Tomem Cruisem a po určitém zpomalení uprostřed znovu začala nabírat na kvalitě i komerční síle. Dlouhou dobu se Mission: Impossible vyznačovala tím, že každý díl připravuje nový režisér, který přináší svůj pohled na věc. Mission: Impossible – Fallout je první díl, kde se režisér (Christopher McQuarrie) vrací, ale rozhodně to neznamená, že by série stagnovala. Ba naopak, Tom Cruise má ve svého dlouholetého spolupracovníka (dělají spolu od Valkýry z roku 2008) zjevně velkou důvěru a společně s tou důvěrou roste také sebevědomí a drzost, s jakou tahle tvůrčí dvojka pracuje.
Jak napovídá název filmu, agent Ethan Hunt tentokrát pronásleduje obchodníky s jadernými zbraněmi a osobně ho pronásledují jeho předchozí rozhodnutí. V momentě, kdy upřednostní život jednoho ze svých parťáků před zajištěním plutoniových jader, dává teroristům do rukou silné trumfy, ale také jeho organizace IMF se ocitá pod silným tlakem. Na další misi s sebou musí chtě nechtě přibrat jako dohled Augusta Walkera (Henry Cavill) ze CIA. Ten je na rozdíl od Hunta pro dosažení cíle udělat naprosto cokoliv, a tak Ethanovi komplikuje život na každém kroku. A aby komplikací nebylo málo, do událostí jsou opět zapletení záporák minulého filmu Solomon Lane (Sean Harris), vždy tajuplná Ilsa Fause (Rebecca Ferguson), ale také Ethanova exmanželka Julia (Michelle Monaghan).
Právě propojení s minulostí a následky našich činů jsou ve Falloutu prostředkem, který snímek odlišuje od generických akčních filmů a určitým způsobem dobarvuje hrdinovu osobnost. Protože co si budeme povídat, Ethan Hunt není nikterak zázračně prokreslená postava. Jak říkají v jednu chvíli jeho nadřízení, je to skalpel, stvořený k tomu, aby si poradil i s nejzapeklitější situací. Spolehlivý, neochvějný. Krom charizmatu Toma Cruise jej definují především vnější okolnosti a to, jak se k nim staví. To, že je ochotný riskovat životy mnohých pro záchranu jednoho bližního, z něj možná dělá nedokonalého agenta, ale také člověka, kterému chcete fandit.
Stejně tak děj filmu se nijak zvlášť netyčí nad jiné kousky špionážního žánru. McQuarrie si nicméně dal záležet s tím, aby vás záporáci dokázali přesvědčit k tomu, abyste alespoň chvíli přemýšleli o jejich úhlu pohledu a rozhodně nejde o takový ten typ tupého akčního výplachu, ve kterém hmatatelně cítíte, jak tvůrce obtěžovalo, že si mezi akční scény musejí vymyslet ještě nějakou další výplň. I tak ale platí, že zápletka má primárně eskalovat drama a spíš než svojí jedinečností baví tím, jakým způsobem je dávkovaná. McQuarrie klíčové informace odhaluje jen postupně, a tak není nouze o překvapení a nejrůznější zvraty.
Tady jde možná hledat jeden z mála nedostatků filmu. Různých zvratů, vějiček a dalších veletočů je (alespoň a mne) až příliš, takže při frenetickém tempu je občas docela složité sledovat, "kdo co a proč". Dávat pozor, jestli vnitřní logika jednotlivých situací a rozhodnutí dává smysl, to je pak vyloženě nadlidský úkol. A když už jsme u toho šťourání, tak samozřejmě valná většina událostí spoléhá na to, že do sebe zapadne ohromné množství neuvěřitelně šťastných náhod a čas od času se objevují jalové repliky, které by ze sebe nikdo živý nevypustil ani po ráně do hlavy.
