Na letošním Karlovarském filmovém festivalu jsem za čtyři dny zhlédl celkem osmnáct filmů a první díl minisérie Ostré předměty. Na rozdíl od předešlých ročníků jsem se letos bavil u většiny snímků a několik z nich se nebojím označit za výjimečné filmové zážitky. Záměrně do žebříčku neřadím filmové klasiky jako Cizinci ve vlaku nebo Lásky jedné plavovlásky, ale pouze nové snímky, které u nás teprve půjdou do distribuce (pokud vůbec).

Šťastný Lazzaro

Po íránské Invazi nejdivnější snímek, který jsem letos ve Varech viděl. Nenechte se zmást pomalým úvodem o mladém prosťáčkovi z italského venkova, kterého ostatní rolníci zneužívají díky jeho dobrotě k práci všeho druhu. V půlce filmu nastane zvrat, který změní podobu i vyznění filmu k nepoznání a vy pak začnete chápat, proč vlastně tento film dostal cenu za scénář na letošním festivalu v Cannes. I když stále nedokážu film jasně interpretovat, tak už jen kvůli dechberoucímu vykreslení italského venkova, kde se zastavil čas, a velmi realistickým výkonům všech zúčastněných, sem musím tento film zařadit. Na rozdíl od ostatních snímků v mém žebříčku mi tento leží neustále v hlavě. Je to ten typ filmu, nad kterým nepřestáváte přemýšlet a je jedno jestli to vlastně celé dává takový smysl, jak se tvůrci snaží tvrdit.