A ještě jeden souhrn z Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, kde naši redaktoři filmsim a Retik během svého posledního dne viděli ještě dodatečných šest filmů. Nebudeme zdržovat a jdeme na ně.
„Konečně jsem splnil jeden ze svých odkládaných restů. Cizinci ve vlaku jsou jediným Hitchcockovým filmem, který jsem měl možnost vidět na velkém plátně a asi nemusím zdůrazňovat o jak velký zážitek se jednalo. Hitchcock dokázal, že i po skoro 70 letech jeho filmy drží napětí a akci, která dokáže zaujmout i dnešního diváka. Zaprášená klasika, kterou je radno si doplnit.“ [filmsim] #KVIFF #fandimevarum
„Zřejmě nejobyčejnější snímek letošních Varů. Americká dramedy o bandě servírek ve sport baru, řešících své každodenní trable. Snímek má skvěle vyváženou komediální a vážnou stránku, tudíž dokáže zároveň bavit i dojímat. Doma v televizi tento film zapadne, ale zde na festivalu se jedná o příjemný odlehčený mainstream. Takový byl snímek Support the Girls“ [filmsim]
„Realistické vykreslení italského venkova je ve Šťastném Lazzarovi dech beroucí. Věrné herecké výkony, jimž vévodí ústřední vesnický prosťáček, jsou nevídané. Hlavni postavě se divák nemůže polovinu stopáže dostat pod kůži, avšak s úderem druhé poloviny snímek nabírá dočista nový rozměr. Šťastný Lazzaro je filmem, nad kterým budete dlouze uvažovat a stejně se nedoberete odpovědí. Film se proto jen horko těžko hodnotí, ale výrazná festivalová podívaná to bezesporu je. Druhý nejpodivnější film letošního festivalu.“ [filmsim]
„Kromě Lásek jedné plavovlásky od Miloše Formana jsem zavítal ještě na jednu starou perličku, a to na film Jeřábi táhnou (1957), který byl natočen v Sovětském svazu za režie M. Kalatozova. Velice emotivně napjaté válečné drama mě nezklamalo jak hereckými výkony, tak brilantní prací s kamerou, která nabídla vskutku na svou dobu ojedinělé záběry.“ [Retik]
„Pokud jste nečetli předlohu, a nebo neznáte alespoň základní body příběhu Dona Quijota, tak nemáte šanci si snímek Muž, který zabil Dona Quijota užít tak, jak pravděpodobně bylo zamýšleno. Tím však nechci říci, že by se jednalo o přesnou adaptaci. Terry Gilliam vzal hlavní rysy španělské literární klasiky a podsunul pod ně romantickou zápletku se silnou příměsí komedie. Za mě rozhodně jeden z nejpozoruhodnějších snímků letošního festivalu, který pravděpodobně bude rozdělovat obecenstvo na dvě poloviny a nezúročí tak 25 let práce, která se za ním schovává.“ [Retik]
„Z režijního debutu tureckého Ömüra Ataye, který dorazil do Velkého sálu i s delegací, se vyklubalo komorní drama sledující příběh odsouzeného chlapce a jeho návrat do rodiny. Pomalé a dlouhé záběry střídají svižné dialogy (především mezi dvěma bratry) a nezadržitelně se při tom schyluje k finálnímu aktu, který mnohé možná překvapí. Jednalo se tak o další festivalový film, který zpracoval téma rozkladu rodiny. (Bratři 2017)“
To je od kluků z Varů všechno. Víc filmů neviděli. Čekejte ještě nějaké to závěrečné ohlédnutí a shrnutí dojmů, popřípadě plnohodnotné recenze těch největších filmů, které se později dostanou i do širší distribuce. Se sérií prvních dojmů z Varů je však pro tuhle chvíli šmytec. Na závěr další video, ve kterém textové dojmy nahrazuje filmsimův momentální myšlenkový brainstorm:
