Americký režisér a scenárista Wes Anderson (Grandhotel Budapešť, Až vyjde měsíc) zcela bez debat patří k nejlepším a nejosobitějším filmařům současnosti. Jeho nejnovějším dílem je dobrodružný sci-fi animák Psí ostrov (Isle of Dogs), jenž vstoupil do tuzemských kin začákem května. Má smysl jej vidět na velkém plátně? A dostál oceňovaný tvůrce i tentokrát své skvělé pověsti?
Psí ostrov je kombinací loutkového a animovaného snímku a svým originálním vizuálem připomíná starší Andersonův počin Fantastický pan Lišák, případně některé filmy Jiřího Trnky. Příběh nás přivádí do Japonska v nepříliš vzdálené budoucnosti. Tamní velkoměsto Megasaki je zasaženo nebezpečnou epidemií psí chřipky, která zabíjí zvířata po stovkách a hrozí, že by se mohla přenést i na lidi. V důsledku toho se autoritářský starosta Kobajaši rozhodne deportovat všechny chlupáče na malý izolovaný ostrov. Na tomto nehostinném místě tak v následujících měsících vzniká drsná kolonie, zamořená odpadky a kde smečky špinavých a vyhladovělých psů bojují o holé přežití.
Jednoho dne na ostrově přistává letadlo, na jehož palubě se nachází dvanáctiletý sirotek Atari, který sem přišel hledat svého ztraceného mazlíčka Spotse (Flíčka). Naštěstí se ho ujímá skupina odvážných, byť trochu zakomplexovaných hafanů, jejichž neoficiálním vůdcem je zahořklý rváč Chief (Šéf), toulavý pes, co nikdy neměl pána. Zatímco hrstka čtyřnohých hrdinů pomáhá chlapci s pátráním po Flíčkovi, podlý starosta Kobajaši tajně připravuje spiknutí, jehož cílem je totální likvidace všech psů…
Kdybych měl tento film zhodnotit jednou větou, tak musím říct, že Wes Anderson rozhodně nezklamal a přináší fanouškům přesně to, co se od jeho nového projektu očekávalo. Psí ostrov nemá nijak složitý nebo komplikovaný děj a pracuje vesměs s těmi samými postupy jako všechna předchozí režisérova díla. Čili pokud patříte mezi znalce Andersonovy dosavadní tvorby, tak vás daný snímek zřejmě ničím nijak zvlášť nepřekvapí. Na druhou stranu, co na tom, když to všechno parádně funguje a divák se královsky baví od první do poslední minuty.
Vizuální stránka je opět „vymazlená“ do nejmenších detailů. Smetiště na psím ostrově je náležitě odpudivé a všudypřítomnou depresivní atmosférou dává vzpomenout na postapokalyptické filmy typu Battle Royale. Dočkáme se nápaditých akčních scén i pro Wese typických černohumorných hlášek a gagů. Anderson zde především vzdává otevřený hold japonské kinematografii. Tu odkazuje na filmy Akiry Kurosawy (použitá hudba ze Sedmi samurajů), tu na Hajao Mijazakiho (ekologické a protiválečné poselství snímku), ale i na svá vlastní díla (lanovka). Hlavní psí hrdinové jsou vlastně takoví róninové, hrdí japonští bojovníci, jejichž životy však kvůli absenci pána postrádají smyslu. Teprve příchod lidského vůdce a jeho záchranná mise jim zase dodá sebevědomí a pocit vlastní důležitosti. Člověk v nich na oplátku nachází věrné a statečné přátele a služebníky.
