Star Wars mnohokrát „prokázaly“ že jsou komerčním produktem. Podle některých se to stalo, když George Lucas nechal v Epizodě VI maximalizovat množství nejrůznějších postaviček, které šlo následně prodávat v hračkářství chtivým fandům. Podle jiných se to stalo spolu s prequelovou trilogií. Pak jsou tu tací, kteří za synonymum komerce považují studio Disney, které před pár lety celý Lucasův svět koupilo. Další „poslední kapka“? Když se Epizoda VII silně inspirovala motivy z Epizod IV-VI, když Lucasfilm začal točit jeden film ročně nebo když se objevil první úkrok stranou – Rogue One. Teď je tu druhý úkrok stranou a možná opravdu poslední hřebíček do rakve jakýchkoliv iluzí.

Druhý spin-off se jmenuje Solo: Star Wars Story a jak už název napovídá, se zabývá ikonickým hrdinou, Hanem Solem. Konkrétně jeho mládím. Máme se dozvědět, jak se z Hana stal raubíř s pokřiveným úsměvem, kterého jsme poprvé potkali v Epizodě IV. Co to znamená v praxi? Tvůrci vzali snad všechny zmínky o Hanově minulosti z předchozích filmů a pokusili se kolem těchto momentů vystavět provázaný příběh. Každou chvíli tedy vidíte známou, či alespoň povědomou situaci. Někdy musíte mít radost z toho, jak se tvůrcům povedlo daný moment zakomponovat, jindy působí situace vyloženě nuceně, nepřirozeně. Tak či tak na sebe strhávají pozornost a vytrhávají vás z děje. Nebo minimálně u mě to tak platilo.

Další zásadní bod? Snímek opět procházel tvůrčími problémy, jak už několik předešlých Star Wars pod patronátem Disneyho. Po několika měsících vedení odvolalo režiséry Phila Lorda a Chrise Millera a místo nich dokončil snímek Ron Howard. Bylo samozřejmě otázkou, zda film bude působit roztříštěně, budou patrné různé styly, nebo se dočkáme zpřetrhaných dějových vláken. Nic z toho se nestalo. Všichni režiséři vycházeli z nezměněného scénáře Jonathana a Lawrence Kasdanových (Lawrence stál za Epizodami V-VII) a Howard si dal záležet, aby všechno bezproblémově navazovalo.

Třetí největší otázka panovala dopředu u samotného Hana Sola. Vesmírný pašerák je už od roku 1977 neoddělitelně spjatý se svým představitelem, Harrisonem Fordem. Tady jsme v minulosti a úlohu musel nezbytně převzít po čtyřiceti letech mladší herec. Tím se po dlouhém hledání stal Alden Ehrenreich. Naštěstí se nepokouší o Fordovu imitaci, což by opět mohlo působit rušivě, ale interpretuje postavu drzého mladého floutka po svém. Má v sobě při tom dostatek charismatu na to, aby vesmírné dobrodružství jako hlavní hrdina utáhl, zvlášť vzhledem k tomu, že na něj rozhodně není sám, ale je součástí širšího ansámblu.

To jsou základní úskalí, která s sebou nese už vlastní podstata snímku. Ale jak se tuhle šablonu podařilo naplnit? Společně s Ehrenreichem je naprosto bezproblémový i zbytek obsazení. Málokdo dostává prostor vyloženě zazářit, jde spíš o soukolí neustále se protáčejících dílků, které se navzájem šikovně doplňují. Tu vyčnívá suchá poznámka zkušeného mentora Beketta (Woody Harrelson), jindy paví namyšlenost mladého Landa (Donald Glover), či bolestí prodchnutá protřelost Hanovy dětské kamarádky Qi'ry (Emilia Clarke). Úplně nejvíc nicméně funguje asi Chewieho (Joonas Suotamo) začínající přátelství s Hanem. Tahle bromance je jedním z nosníků filmu a dokáže celý zážitek výrazně zpříjemnit.