Včera pozdě večer herec Andrej Hryc oznámil na Facebooku, že zemřel legendární československý režisér Juraj Herz.
Narodil se v roce 1934 ve slovenském Kežmaroku. Během druhé světové války byla jeho židovská rodina zatčena a deportována do koncentračního tábora. Celá rodina přežila, hrůzná zkušenost v Herzovi nicméně zahubila jeho dětství a přiměla jej předčasně dospět. Po válce byl rozčarovaný z politického vývoje a odešel do Bratislavy studovat fotografii na uměleckoprůmyslovou školu. V roce 1954 složil zkoušky na hereckou školu VŠMU, ale nebyl přijatý, údajně kvůli jeho zevnějšku – prý by s ním neměl co hrát. Následně se přihlásil na loutkoherectví na pražskou DAMU, kde byl současníkem Jana Švankmajera.
Krátce společně se Švankmajerem dělal experimentální divadlo v Semaforu, avšak dostal roli ve filmu Každá koruna dobrá a jeho zájem o natáčecí proces mu přinesl místo asistenta režie a u pozdějších projektů také pomocného režiséra. Podílel se takto na oscarovém Obchodě na korze. V roce 1965 pak natočil svůj první film Sběrné surovosti. Ty vznikly jako součást sbírky Perličky na dně, i když nakonec kvůli délce byly promítány samostatně. Díky práci na filmu Herz málem natočil Ostře sledované vlaky, ale přes vzájemné porozumění s Bohumilem Hrabalem nakonec projekt nedopadl. Jeho prvním celovečerním filmem bylo Znamení raka, které však utrpělo zásahem cenzorů.
V roce 1968 přišel legendární Spalovač mrtvol, hororová komedie ve které Rudolf Hrušínský ztvárnil mrazivého pracovníka krematoria, jenž neváhá spolupracovat s nacistickými okupanty. Během normalizace se Herz potýkal s úředníky, někdy dokonce zákazy filmovat, útočištěm tak pro něj byly nejrůznější apolitické projekty – Petrolejové lampy z roku 1971, Holky z porcelánu (1974) a později také pohádky. Jak Panna a netvor (1978) , tak Deváté srdce (1978) jsou dodnes proslulé především pro hororovou atmosféru. To vyústilo v natočení jednoznačného hororu, Upíra z Feratu (1981), který je někdy označován jako první český regulérní horor. Cenzura opět snímku dala zabrat, protože byl údajně příliš drastický.
V 80. letech pak mnoho dalších příležitostí neměl a v roce 1987 emigroval do Německa. Tam natočil několik televizních filmů, několik epizod komisaře Maigreta či pohádky Žabí král a Císařovy nové šaty. Po návratu do Česka už mnoho zajímavých projektů jeho kariéra nepřinesla, zmiňme snad jeh Habermannův mlýn (2010), ve kterém zpracoval poválečný odsun Němců.
Přinejmenším Spalovače by měl alespoň jednou zkusit každý filmový fanda, takže díky Jurajovi za jeho přínos, čest jeho památce a upřímnou soustrast pozůstalým.
Zdroj: Andrej Hryc
