V dubnu letošního roku se západní kinematografie (a nejen ona) možná dočká velmi zásadních změn. Evropská komise by totiž měla po třech letech bouřlivých vyjednávání učinit definitivní rozhodnutí o podobě dlouho chystaného jednotného digitálního trhu. O co vlastně jde?
Po odstranění fyzických hranic mezi evropskými státy, by EU ráda zbourala bariéry i ve virtuálním světě. Zjednodušeně řečeno, cílem je, aby Evropané mohli svobodně využívat veškerých online služeb, včetně sledování filmů a televizních pořadů, nejen na území vlastní země, ale kdekoli na kontinentu. Skončí tak různá regionální omezení, kdy například během dovolené v Itálii nemůžete na svém laptopu sledovat stejný obsah jako doma. To je určitě bohulibá myšlenka, kterou nepochybně přivítá celá řada lidí (sám autor tohoto článku dlouhodobě pobývá v zahraničí, takže má s otravnými regionálními omezeními bohaté zkušenosti). Ozývají se však také kritické ohlasy, a to zejména z tábora filmových tvůrců a producentů. Co jim na jednotném digitálním trhu tolik vadí?
Nový systém má být postaven na myšlence „stejná nabídka jako doma“, čili pokud je váš počítač nebo účet na Netflixu registrován v České republice, budete moci konzumovat stejný virtuální obsah v jakémkoli státě EU podle českých zákonů a cen. Tato regulace nicméně totálně podkope dosavadní fungování audiovizuálního průmyslu. Nic totiž nebude bránit uživatelům, aby přesunuli své účty do nejlevnější země, popřípadě si konkrétní titul zcela legálně pustili na zahraniční službě dřív, než jej český distributor uvede v kinech. Rozvolnění trhu by mohlo dle některých názorů ohrozit financování malých nezávislých snímků, které jsou často při shánění rozpočtu závislé na předprodeji práv na desítky malých trhů.
„Projekt jednotného digitálního trhu je nenáviděn napříč filmovým průmyslem. Je to jedna z mála věcí, na které se všichni shodneme – umělci, velká studia i nezávislí producenti,“ shrnuje rozčarování kinematografické obce německý filmový producent Martin Moszkowicz. Připravovaný evropský systém se pochopitelně nelíbí ani Hollywoodu.
Ještě v polovině prosince 2017 se zdálo, že mají odpůrci jednotného trhu vyhráno, neboť Evropský parlament nové regulace zamítl a vrátil je Evropské komisi k přepracování. Nyní je ovšem kontroverzní návrh opět na stole a filmaři se znovu děsí, jak bude jeho finální podoba vypadat. Zda jsou jejich obavy opodstatněné se snad již brzy dozvíme.
Co vy na to? Je podle vás logické, abychom měli nárok kupovat na internetu videoobsah, který je k dispozici v zahraničí? Nebo se obáváte toho, že globalizovaný trh přispěje ke zúžení celkové nabídky, tak jako se toho bojí filmaři?
