Tedy až na diváky, protože The Cloverfield Paradox prostě není povedený. Už samotný děj je derivátem toho, co jsme viděli už v jiných, obdobných sci-fi filmech. Posádka astronautů je vyslaná na mezinárodní vesmírnou stanici, aby v bezpečné vzdálenosti od naší planety mohla experimentovat s urychlovačem částic. Jenže urychlovač naruší materii naší reality a několik různých dimenzí se začne vzájemně prolínat.
Z hlediska celé série jde o nesmírně důležitý moment, protože jde o výchozí incident, který způsobil pronikání monster na planetu Zemi (a potenciálně další nadpřirozené jevy – to ukáží až další filmy) a zároveň vysvětluje, proč jednotlivé filmy na sebe nemusí navazovat – každý z nich může být zasazený do jiné paralelní dimenze. Urychlovač částic navíc neovlivnil události jen v paralelních realitách v přítomnosti, ale také v budoucnosti a minulosti – proto se mohlo objevit monstrum už v roce 2008 (Paradox se odehrává v roce 2028), proto se mohou dít nadpřirozené věci už v chystané „čtyřce“, která je zasazená do období druhé světové války.
V rámci vlastního filmu přinese incident řadu stylových momentů, jako je prohození posádky do paralelní reality, oddělení Mundyho (Chris O‘Dowd) ruky nebo naplnění Volkova (Akesel Hennie) červy, ale také dál přidává další vypravěčské problémy. Film nikdy pořádně neustanoví, co je v jeho fiktivní realitě běžné a co nikoliv, nikdy neustanoví, jaký je přesně potenciál kritického incidentu. Všechno, co se na palubě děje, tak působí strašně náhodně, kdykoliv se může stát cokoliv a osudy postav vám tak začnou být rychle jedno.
Ty postavy navíc nejsou nijak zvlášť poutavé. Většina je jen hrubě načrtnutá, a i když má jít o tým vědců, vědecky se chovají málokdy. Zmatkují, hašteří se jak děti, jednoznačná vysvětlení je napadají až dlouho po divákovi. Hlavní hrdinka je o něco prokreslenější, ale místo toho, aby se chtěla vrátit k milovanému muži, tak radši hodlá přistát na paralelní Zemi, kde žijí alternativní verze jejích dětí. Ale proč? Hodlá je unést? Stalkovat? Přesvědčit je i jejich vlastní mámu, aby všichni žili společně, jako jedna šťastná, bizarní rodinka?
Obsazení je přitom vynikající. Gugu Mbatha-Raw ústřední postavu navzdory její pitomosti utáhne svým charismatem. Chris O'Dowd uprostřed vědeckého prostředí působí jako týpek, kterého jste potkali ve Skotsku s pivkem v ruce někde na fotbale. Což nemá logiku, ale film to pomáhá alespoň ozvláštnit. Elizabeth Debicki je v roli kosmonautky z paralelního vesmíru správně znepokojivá a mrazivá. A David Oyeloweo, Daniel Brühl a Ziyi Zhang jsou zkrátka prověřené herecké kapacity.
Do karet filmu hraje taky zajímavý design vesmírné stanice a povedená hudba od Beara McCrearyho, který skládal už doprovod pro 10 Cloverfield Lane. Jenže to prostě nestačí. Vedle pitomého scénáře podráží filmu nohy i režijní uchopení, kterému chybí pevná ruka snímků, jako jsou Vetřelec, Sunshine nebo Gravitace, kterými se Paradox zjevně inspiruje. Klíčové situace nemají to správné tempo, vyprávění hrozně žene, nedává si načas. Chybí pak napětí, chybí sžití s postavami, chybí přirozenost. A ani práce s tónem není moc dobrá. Na jednu stranu se film tváří hodně vážně, mluví se o energetické krizi, vědecká posádka se pokouší předstírat seriózní přístup. Ale pak jsou tu polovičatá řešení bez vysvětlení a bláznivé momenty spojené s incidetem, které jsou sice zábavné, ale jakákoliv uvěřitelnost (v rámci vnitřní logiky příběhu) jim chybí. Buď se mělo přidat na serióznosti, nebo měl být film naprosto bláznivý. Tohle bezradné přešlapování někde na dělící čáře, je naprosto k ničemu.
No a definitivním hřebíčkem do rakve je provázání se zbylými Cloverfield filmy. Že proběhlo dodatečně je totiž strašně vidět. Paradoxu to nic nepřidává a jen mu to zbytečně podráží nohy. Poslední záběr s monstrem nesouvisí naprosto s ničím, v rámci snímku je nesmyslný, ale je tu narvaný, jako marketingový nástroj, který se vám v poslední chvíli snaží nalhat, že jste viděli něco cool, něco, nad čím máte vést složité teorie a něco, u čeho byste se měli těšit další pokračování. Což klidně můžete ale ne kvůli nějaké provázanosti. Tu vezmi čert. Daleko větší hodnotou v tuhle chvíli je, že první dva Cloverfield filmy byly povedené a u třetího můžeme doufat, že byl jen nešťastným přešlapem, jaký se příště nebude opakovat.
PS: K našemu historickému zasazení filmu / recenzi přidáváme nakonec i číselné hodnocení. Pokud se vám zdá vysoké, tak je to pro to, že Cloverfield Paradox není úplně mizerný, jen prostě ve většině směrech nedotažený, neoriginální a tak nějak průměrně zapomenutelný.
