V roce 2017 celosvětově tržby v kinech narostly o 1,1 miliardy dolarů na celkovou hodnotu 39,9 miliardy. V Severní Americe trh lehce spadl na 11,12 miliardy, zbytek světa rostl o 1,4 miliardy, na 28, 8 miliardy. Ale to pouze díky Číně – zbytek světa zažíval propad. V Číně diváci utratili za vstupenky 8,6 miliardy dolarů, tedy o dvě miliardy víc než v roce předchozím. Nicméně je třeba připustit, že loni čínský trh zažil zásadní propad. Rok, kdy Čína definitivně předběhne Ameriku se tak prozatím odkládá, pořád je ale na dohled.
Pro nárůst jsou jasné předpoklady. V tuhle chvíli mají kina města (trhy) první, druhé a třetí kategorie. Ve třetí kategorii se ještě počítá s růstem a kina nadále porostou ve městech čtvrté a páté kategorie. Předpokládá se, že se do budoucna v Číně teprve otevře trh o velikosti USA a někdy za dvacet let bude návštěvnost oproti Severní Americe zhruba čtyřnásobná. (což by znamenalo, že by byla dvojnásobná oproti zbytku světa).
Jak sami vidíte, ten potenciál je obrovský, a tak není divu, že se jej zahraniční distributoři (primárně tedy Hollywood) snaží využít. A to i přesto, že uspět na čínském trhu není vůbec snadné. Úřady podporují místní kinematografii, a tak zvýhodňují provozovatele kin, kteří ve svých sálech prodají alespoň 55% vstupenek na lokální produkci. To dál podporuje podvody při nahlašování počtu prodaných vstupenek (postupně se daří zavést přísnější kontrolu), které jsou už tak pro distributory nepříjemné. Trh nicméně zahraniční produkci potřebuje, protože pomáhá zvednout zájem o celý segment.
Dále se musejí zahraniční distributoři vypořádat s tím, že se ročně smí uvádět pouze 34 importovaných filmů, které dostanou 25% z každé prodané vstupenky. O datu premiéry se navíc rozhoduje v Číně a zahraniční partneři se o něm dozvídají teprve měsíc dopředu. Je tak velice obtížné plánovat propagační kampaň a dostat ve správný čas tvůrce a herce do Pekingu na rozhovory a tiskové konference.
Přes veškeré nesnáze je však lákadlo obřího trhu až příliš neodolatelné, můžeme tedy i do budoucna čekat, že Hollywoodu bude i nadále o Čínu usilovat. Co to znamená pro nás? Další zaměření na akční velkofilmy, kde vizuální (mezinárodně srozumitelná) stránka hraje prim. Další obrušování hran, aby neměli problémy čínští cenzoři. Další obsazování asijských herců, další nadbíhání místnímu publiku (u snímku Meg a Skyscraper se s úspěchem počítá také kvůli zasazení do čínského prostředí a obsazení Jasona Stathama a The Rocka, kteří jsou v Číně velmi populární) a další zachraňování sérií, které by bez Číny byly dávno mrtvé (letos Pacific Rim 2, do budoucna se počítá s tím, že by jen díky Číně mohl vzniknout Warcraft 2).
A co naopak čekat od Číny? Ta pomalu přestává investovat do amerických filmových společností a víc se soustředí na vlastní trh. Pět filmů v letošní čínské top desítce bylo domácích, přičemž Wolf Warrior 2 utržil astronomických 870 milionů (drtivou většinu z toho přímo v Číně). Číně ale chybí patřičná zkušenost ve výrobním procesu, takže nepřekvapí, že na přípravu akčních scén zajistili personál bratři Russoovi (Captain America: Civil War, Avengers: Infinity War), The Foreignera s Jackiem Chanem točil Martin Campbell (Zlaté oko, Casino Royale), Skiptrace zase Renny Harlin (Smrtonosná past 2, Dlouhý polibek na dobrou noc), který do Číny trvale přesídlil.
Podle některých analytiků bude Čína v přetahování zahraničních profesionálů pokračovat, a jestliže filmy vyrobené v Říši středu budou mít alespoň minimální mezinárodní potenciál, můžeme tamější produkci postupně očekávat častěji a častěji na mezinárodních trzích. Že bychom u nás vídali čínské filmy stejně často, jako ty hollywoodské, to je zatím asi příliš velká sci-fi, nicméně kdyby se jednou co do počtu vyrovnaly třeba importu z Francie, to už celkem představitelné je. Ale to jsou všechno zatím spekulace, skutečný vývoj ukáže až čas.
