Skalní fanoušci krále hororu - včetně mě - se ocitli v ráji. Díky uvedení první části ságy o Temné věži a krasojízdě filmu To světovými kiny je King v kurzu víc, než jsme byli dosud zvyklí. Což o to, o jeho příběhy byl zájem vždycky. Teď je ale jeho bezpečně rozeznatelný rukopis čítající osamělé hrdiny, podivné situace naroubované do každodenního života a plíživý pocit strachu, doslova horkým zbožím.
Ještěže je mistr tak „plodný“. Jeho nepřebernou zásobu novel, románů a povídek není pro dnešní ziskuchtivé tvůrce snadné vyčerpat. Dalším pánem na holení, tedy románem k adaptaci, je právě jedna z jeho krátkých prací: povídka Suffer the Little Children. S nadšením se jí ujal režisér a střihač Sean Carter, který za sebou má jen jeden, poměrně čerstvý horůrek. Keep Watching zatím nemá datum premiéry a věnuje se tématu domácí invaze. Sean v rozhovoru s Deadline na autorův účet řekl: „Kingovu estetika je blízká mé duši už od mých mladých let, a tahle povídka přesně sedí do klasického kingovského paradigmatu: hlavní postava, která je poznamenána životní tragédií a následně vržena do šokujícího, téměř nepředstavitelného sledu událostí. Jedná se o malé nahlédnutí do jeho mytologie a já se nemohu dočkat, až ho rozpracuji do celovečerního filmu.“
Ale konec s vágními řečmi! O co tedy v povídce s „optimistickým“ názvem Suffer the Little Children vlastně běží? Ano, o děti. Dnes snad asi není hororu, který by v sobě neměl rovnou děsivou nebo alespoň znepokojivě se chovající ratolest. V kingovském pojetí se ale přece jen nejspíš dočkáme trochu jiné atmosféry, co se tohoto typu strašení týče. Příběh je zakotven ve školním prostředí a sleduje čerstvě rozvedenou učitelku, která si začíná všímat podivného chování žáků ve své třídě. K jejím očím se sem tam donese záblesk záhadné textury pod jejich kůží a jejich zvláštní hry plné spikleneckého šepotu z nějakého důvodu působí jinak než u ostatních dětí jejich věku. Přičtěte k tomu hromadící se záhadná úmrtí a je jasné, že nás čeká plnohodnotná story plná nadpřirozena.
Mimochodem, povídka není žádnou novinkou - poprvé spatřila světlo světa už v roce 1972, když se Kingovi podařilo ji publikovat v časopise Cavalier. Pak došlo i k jejímu „plnohodnotnému“ zařazení do Kingovy sbírky Noční můry a snové výjevy, kde její český název zněl Nechte dítek jíti ke mně. Pokud vám to zní podezřele religiózně, nepletete se. Je to odkaz na Ježíšův výrok, kterým vyjádřil svou vůli vůči dětem, které před něj chtěly předstoupit. Datum premiéry je zatím v nedohlednu. Uvidíme tedy, jak se s nadějným námětem Sean Carter popasuje.
Fotka na titulce je z filmu To.
