Já se také přikláním ke konečné realitě a to z toho důvodu, který tu byl zde popsán, že káča začla kmitat a Cobb uviděl tváře svých dětí.
Nicméně opomíjeny a zcela zásadní detail je, že každá postava filmu má svůj osobitý talisman, aby poznala, či je ve snu, nebo realitě a Dom Cobb ho nemá, protože ta káča je jeho ženy a vlastně by jemu neměla vůbec fungovat. Takže všechno může být úplně jinak.
To je na tom filmu úžasné, je dekádu starý a stále máme na výběr a o čem přemýšlet při každém dalším shlédnutí.

lamasutra: Taky se kloním na stranu reality a ne snu, protože to vypadalo, že ta káča spadne. Ale pořád je tam to mírné "ale co když..." Protože on už hlavně chtěl mít klid a být s děckama a i kdyby to pořád byl sen, tak by stejně podvědomě udělal všechno pro to, aby už ten klid a děcka měl. Klidně by i podvědomě sabotoval tu káču, která by pak byla vlastně k ničemu.

Nevím, jestli jste někdy někdo měli sen ve snu, ale mi se to občas stává. Vypadá to tak, že se vzbudím a zdánlivě je všechno normálně realistické, tj. vzbudím se doma v posteli a ne na nějakém od pohledu šíleném, snovém místě. To zdánlivé probuzení je natolik matoucí, že pokud by někdo dělal takové věci jako v tom filmu, tak se ve snu může zaseknout raz dva. Zvláště když má těch úrovní víc než dvě. Maximálně jsem zažila 3. A nejhnusnější a nejrealističtější sen ve snu jsem měla, že jsem se "vzbudila" s totálně rozsekaným obličejem po nehodě, což byl takový hnus, že jsem se vzbudila doopravdy a rozhodilo mě to natolik, že jsem se hned začala kontrolovat, jestli to fakt byl sen.
Nejhnusnější cizí víceúrovňový sen byl, že se někomu stává, že se "probudí" a v pokoji je nějaká příšera, mimozemšťan a podobné "milé" bytosti a až když se probudí doopravdy, tak zmizí. A fakt to v té fázi pseudoprobuzení působí naprosto reálně. Což si myslím, že je i hlavní pointa filmu - rozeznat sen od reality může být těžké.

Pokud mě paměť neklame, tak si nepamatoval, jak vypadají jeho děti.
No a ta káča na konci začala víc kmitat.
Klaním se na stranu reality, nikoliv snu.

Však tam jde právě o tu nejednoznačnost, že ani DiCapriova postava, ani divák vlastně nemá jistotu, jestli se z toho snu nakonec dostal, nebo tam uvízl.
To snad musí všechny filmy končit naprosto jednoznačně, nejlépe ještě s vysvětlujícím grafem a popiskem, aby bylo všechno naprosto jednoznačné a vysvětlené? Nic nemůže zůstat lehce naznačeno nebo úmyslně nejednoznačné, aby si to mohl každý vyložit podle sebe?

On DiCaprio moc rozumu nikdy nepobral tak, že nic nového. Jinak já se na to díval 10 minut a stačilo nebavilo mě to ani omylem.

Film si vychutná asi každý fanoušek kvalitního filmu a zcela pochopí člověk s narkolepsií. Rozuzlení nabízí závěrečná scéna s rotující káčou, kterou režisér záměrně předčasně střihne. Nezbývá, než ho hezky poprosit. Tak co? Is it or it’s not?

Takový geniální snímky musíš vidět vícerokrát, záměrně jsou točený aby si je pochopil nejdřív na druhý zkouknutí...

Abych pravdu pověděl, taky jsem neměl tušení co se v tom jinak geniálním snímku vlastně dělo.

Pokud mi neuniká v Počátku nějaká mrňavá informace navíc, která by měla kurevsky zásadní dopad na chápání filmu, pak žiju po každý další projekci v čím dál silnějším přesvědčení, že se všichni probudili po brutálním tripu (obzvlášť postava Capria a Watanabeho) a jsou v realitě, protože celou dobu filmu v "realitě" nejsou žádný indície, který byli ve filmu nastíněny, že by mělo jít o sen.

Samozřejmě tvůrčí vize může být úplně někde jinde, ale pak by mi to na Nolana moc nesedělo, protože se prezentuje jako režisér, který chce divákovi vypálit rybník, ale taky chce aby divákův mozek hezky šrotoval a chytal se jeho stébélek.