- Recenze filmů
- Poslední komentované
12
ČLÁNEK
| 21.11.2024 20:58
1
ČLÁNEK
| 21.11.2024 07:50
2
ČLÁNEK
| 20.11.2024 17:23
1
ČLÁNEK
| 20.11.2024 15:25
5
ČLÁNEK
| 20.11.2024 15:17
V úvodu k filmu sleduje divák krásné a poklidné hory, čímž se naladí na úvodní scénu. Ta tvoří první setkání s postavami filmu na svatbě Jana a Agnes, tedy při radostné události. Budoucí konflikt je naznačen rvačkou mezi příznivci jedné a druhé strany, totiž Němci (bratr a otec nevěsty) a Čechy (přátelé Olšana), při svatební hostině. Tento konflikt se během let okupace postupně rozrůstá a zostřuje.
K dalším výrazným změnám dochází poté, co byl do kraje dosazen major Uvarov jako dozíratel nad oblastí, mimo jiné stojí ve filmu též jako ochránce pravdy a pořádku. Dalo by se očekávat, že konec války přinese klid a mír, a to jak mezi národy, tak mezi jednotlivci. Stane se ovšem opak. Na místo starosty je dosazen příbuzný Jana Olšana, bývalý kamarád Jana se stává velitelem Rudých gard. Nastává chaos, ve kterém se charaktery nejvýznamnějších postav změní k nepoznání. Brachtl i Příkryl se přikloní na stranu zla. Tento moment je podtržen i nečistotou míst, blátem, zamazanými oděvy apod. Mezi nimi se zoufale pohybuje Olšan a dlouho doufá v jejich pomoc, až nakonec sebere všechny své síly a sám najde svou ženu. Chaos je podtržen i obrazy vyrabovaných domů a jejich okolí. Tyto tvoří protiklad k záběrům nekonečných zasněných hor, obrazům bzučících včel i rozkvetlých luk. Ani dětské postavy, vystrašená německá holčička starousedlíků a přátelská česká holčička nových přistěhovalců, nezůstanou ušetřeny hrůzných osudů. Německý starousedlík Ditrich se rovněž pohybuje mezi oběma stranami, zjevně mu jde pouze o přežití. Dohnal a Bozděch jsou ochotni udělat cokoliv, jen aby se zalíbili těm, kteří drží v rukou moc, a odnesli si výslužku.
Umírají zástupci obou stran, nakonec i bratr Agnes, Jürgen, s kterým je Jan Olšan spojen proti své vůli příliš těsně, totiž při útěku z lomu a hledání Agnes.
Konec příběhu je smířlivý, i když ruka starého Jana Olšana na jménech osob na kostelních lavicích naznačuje, že tento konkrétní na skutečných událostech založený příběh skončil, nikoliv však otázky po smyslu lidského konání ve vypjatých chvílích.
Je třeba vyzvednout i repliky a obrazy, které odlehčují napjatou situaci. Například vyjádření úředníka, který přináší žádost o německé občanství pro Olšana (Olšan že má určitě i německé kozy), scéna lásky na seně (vždy připraven), chytání slepic (černá nebo bílá, tedy německá nebo česká slepice) apod.
Významnou roli hrají zvuky: kroky, výstřely, šepot, výkřiky. Hudba k filmu je velmi působivá a spolu s filmovými obrazy udržuje napětí od začátku až do konce.
Jen název filmu bych poopravila na: Sedm dní, sedm hříchů. Děj probíhá po sedm dní. Během těchto sedmi dní byly postavy Brachtla, Přikryla, Jürgena a dalších schopny se dopustit všech sedmi kardinálních hříchů. Dovolím si citovat, byť možná ne zcela přesně Josefa Urbana před začátkem představení: „Kéž se (diváci) nikdy nedostanete do podobné situace“.
Vzhledem k tomu, že jsem se nedočkal žádné odpovědi od producentů a ani distributorů filmu 7 dní hříchů na moji žádost, aby přejmenovali postavu, která se jmenuje jako můj děd Dittrich nebo aby změnili příběh tak, aby z něho nedělal vraha a zloděje, upozorňji, že se budu v případě, že film bude stejný jako knížka, kterou jsem viděl, nucen obrátit na právníka a zažalovat producenty a distributora na ochranu osobnosti mého dědy a požadovat aby se film přestal promítat.
Jiří Dytrich