Jeden neúspěch nic neznamená a sám jsem za to aby se pokračovalo.

Mumie byla taková nijaká, ten film není špatnej ale taky tam není nic co by vyloženě zaujal. Mám dojem že studio hodně spoléhalo na Toma že přiláká diváky. Je škoda že vyškrtli Drákulu protože ten se mi osobně líbil víc.

První trhlina byl Drákula a druhá trhlina byla Mumie, oboje nevydělalo tolik kolik se zamýšlelo a hoši si řekli no tak na Drákulu zapomeneme a uděláme Mumii jakože první film universa (mě osobně se Drákula líbil, Mumii jsem neviděl). Víceméně s tebou souhlasim Emmo, protože jak říkáš oni raději na jeden film zapomenou a dělají to jakože odznova než kdyby raději zkousnuly že to nemělo takovej úspěch a pokračovali dále. Jak píšeš Marvel taky nezačal zrovna slavně a kde jsme teď a to stejný DC, to začalo ještě hůř a WW je momentálně luxusní a před ní bylo SS a BvS. MoS nepočítám tolik, protože v době kdy vyšel ještě nebylo vůbec jistý jak to s Batmanem a dalšíma hrdinama bude pokud vim, ale myšlenka je jasná i přes neúspěch prostě radši pokračovat a lépe a časem z toho bude třeba kult i přes nižší kvalitu začátků.

Přesně o tomhle jsem tu psala hned po premiéře, že se bojím, aby se v bledě modrém neopakovalo to, co u Dráculy s Evansem. A začíná se to k tomu nebezpečně blížit, protože pokud zamýšlená hlavní "tvář" universa takhle nerozhodně mlží, nemusí to, že zatím nebyly oznámeny žádné změny v plánovaném harmonogramu, moc znamenat. To všechno může přijít a v krajním případě to může stát celé DU (pokud je to tedy vůbec správná značka) krk. A to bych vážně nerada, protože nejen, že se mi nová Mumie docela líbila, ale především si myslím, že jakékoliv radikální kroky po jednom filmu jsou v případě budování jakéhokoliv filmového vesmíru cesta do pekel.
Ono totiž jedním z hlavních důvodů, proč je Marvel na tomhle poli tak úspěšný a proč má první, nejdéle fungující a nejkomplexnějším prozatimní filmové universum, které vydělává a vesměs těší fanoušky i kritiky už tolik let, je totiž to, že si tvůrčí tým prostě od začátku věřil a nenechal se zvyklat počátečními ne tak úplně oslnivými výsledky (takový IH se třeba vyloženě nevyvedl tak, jak jistě studio doufalo)! Ty lidi se do toho ponořili naplno, necouvli, nedali na sobě znát prohru a prostě si šli za svým. A to je přesně ten klíč k úspěchu, který by potřebovali najít i ostatní!
Důvěra ve výsledné dílo je při budování něčeho, co začne pořádně fungovat až za x-let prostě hrozně důležitá a bez ní to nejde. Je potřeba za prací na takovém kolosu pevně stát, pozvolna budovat základy a na úspěch a neochvějnou diváckou a fanouškovskou základnu si počkat. A ne hned čekat kasovní i divácké zázraky, vkládat do snímků přehnaná očekávání a dávat při sebemenším zakolísání najevo obří zklamání (o ukvapeném provádění změn nemluvě). Vždyť jak si pak mají diváci k postavám vytvořit vztah, který je klíčem k úspěchu každého "seriálového" projektu, když si nemůžou být jistí, jestli se s nimi ještě někdy setkají? A proč by se o ně vůbec měli zajímat, když v ně nevěří ani jejich tvůrci? A jak hlavně mají věřit v budoucí úspěchy a promyšlené zápletky, když před premiérou neustále ze všech stran slyší, jak je to super a jiné a nové a lepší a po premiéře najednou všichni otočí a začnou prohlašovat, že to vlastně mohlo být lepší a příště na to půjdou jinak?

Místo té provázanosti radši ať natočí rovnou tu týmovku rovnou.