Tak máme rozdáno. V překvapivém finále, kdy došlo k záměně jména v obálce, porazil Moonlight La La Land. K ceremoniálu se ale ještě vrátíme v samostatném příspěvku. Pokud jde o výsledek, pak nejde než gratulovat. La La Land je vydařený film, často povznášejí, technicky skvělé zvládnutý. Zároveň ale už své diváky má, zatímco Moonlight by mohl oscarového postrčení využít a přimět tak alespoň pár dalších filmových příznivců, aby si na něj zašli. Řada recenzentů se shoduje na tom, že Moonlight skutečně je filmem roku, takže Akademie rozhodně nesáhla nijak vedle.
Otázkou je, co k vítězství snímku vedlo. Byly to čistě jeho kvality? Dávali svým hlasem někteří akademici najevo svou občanskou uvědomělost? Dva roky Akademii strašil #OscarsSoWhite a po zvolení Trumpa prezidentem začaly mezi liberálními filmaři narůstat obavy z normalizace netolerance. V takové atmosféře může být hlas pro snímek o černošském mladém muži, který hledá svou sexuální identitu na chudém předměstí, určitým signálem, že tolerance a inkluze stále mají své zastání. Anebo snad zafungovaly protihlasy proti La La Landu? Hype byl opravdu silný, masírka trvala dlouhou dobu a rétorika neporazitelného favorita může provokovat. Ať už ze svojí podstaty nebo proto, že je La La Land dobrý, ale podle mnohých nemá parametry filmů nejlepších. Anebo se snad začíná projevovat, že Akademie lehce omladila a začala při náboru nových členů dbát na větší rozmanitost? Tak či tak, oscarové zápolení je skutečná alchymie a do hlavy hlasujícím nevidíme.
Krom hlavní ceny si Moonlight odnesl také dvě sošky, které se čekaly s daleko větší pravděpodobností. Nejlepší adaptovaný scénář bývá náplastí pro dobré filmy, které nejsou pro hlavní kategorii dostatečně velkolepé a cena pro Mahershalu Aliho za herecký výkon ve vedlejší roli se poměrně čekala.
Favorizovaný La La Land nakonec odnesl „jen“ šest sošek. Ty za hudbu a původní píseň (City of Stars) u muzikálu nijak překvapivé nejsou, přední kandidátkou na cenu pro nejlepší herečku byla Emma Stone už po mnoho měsíců. U takto vizuálního filmu nejsou s podivem ani cena za kameru (Linus Sandgren) a výpravu. Určitý otazník visel nad Damienem Chazellem, režisérem filmu. Ten byl sice také favorizovaný, ale pořád mu mohlo podtrhnout nohy jeho mládí. Nakonec ale vyhrál a stal se tak ve 32 letech nejmladším režisérem se zlatou soškou. Jeho Whiplash sice byl ještě podstatně silnější, ale i tak je La La Land velice zručně zkonstruovaný kus, a pokud má cena mladému filmaři otevřít v Hollywoodu další dveře, tak proč ne.
Dva Oscary si odneslo Místo u moře. Pokud jde o cenu pro Caseyho Afflecka, tak ten opět patřil mezi nejžhavější kandidáty. Affleckové se tak ode dneška řadí do úzké skupiny sourozenců, kde oba dva mají Oscara. Affleck ve filmu podal vynikající minimalistický a niterní výkon, socha je zasloužená. O něco zajímavější byla cena pro Kennetha Lonergana, který se o cenu za původní scénář pral s La La Landem. A dva Oscary má také Hacksaw Ridge, válečné drama Mela Gibsona. To si odneslo cenu za nejlepší střih a nejlepší mix zvuku. Ty jsou obě pochopitelné. Film je dlouhý, válečná vřava je intenzivní, ale srozumitelná, střihač rozhodně odvedl svoji práci. A důsledný mix zvuku je na bojišti také potřeba, aby byl zvuk působivý i srozumitelný zároveň. Kuriózní je, že Kevin O'Connell byl za střih zvuku nominován už 20x, ale teprve teď to vyšlo. Obě ceny jsou takovým potvrzením, že je Hacksaw Ridge přijímaný hodně po technické stránce, a že na završení comebacku si musí Mel Gibson ještě počkat.
Další filmy už si odnášel vždy po jednom Oscaru. O vítězství Violy Davis nikdo nepochyboval. Zootopia v animované kategorii rozhodně neurazí, Příchozí si cenu za nejlepší střih zvuku (zjednodušeně řečeno za „vyrábění neexistujících zvuků“) vysloužili tím, jak nazvučili mimozemšťany. U Knihy džunglí se pro plně digitální film soška také čekala. Krom Mauglího nic z toho, co vidíme na plátně ve skutečnosti neexistuje, takže před trikaři nezbývá než smeknout. Sebevražedný oddíl je oscarový film. To je hodně zvláštní věta, ale masky rozhodně výrazné byly, to je bez diskuse. Kostýmy ve Fantastických zvířatech jsou fajn, pro návrhářku Colleen Atwood je to už čtvrté ocenění. Překvapivě jde ale o vůbec prvního Oscara pro svět Harryho Pottera.
Suma sumárum nabídly letošní Oscary předvídatelné vítěze i nečekaná překvapení. A i když jsou kategorie, kde byli na výběr lepší kandidáti, nedostala se letos žádná soška do rukou někomu, u koho nechápete, jak mohl být vůbec nominován, natož aby zvítězil.
