První John Wick byl na poli akčních filmů menším zjevením. Měl svoje nedostatky, ale představil nám zajímavý svět nájemných vrahů a především spoustu skvěle natočené akce. Co na to dvojka? Do určité míry se jí daří následovat to nejlepší z jedničky. I když ale přinese celou řadu zajímavých akčních nápadů, předchůdce se nikdy nepodaří překonat. Tajný svět vrahů už navíc nedokáže překvapit a na svou jednoduchost je John Wick 2 až příliš roztažený.
Zatímco první snímek nabízel funkční motivaci v podobě pomsty mrtvého psa, které je tím posledním, co Johnovi (Keanu Reeves) zbylo po jeho manželce, ve dvojce takhle výrazný motor Wickovi chybí. Do bitvy jej vrací nesplacená protislužba, kterou dluží mafiánskému bossovi Santinovi (Riccardo Scamarcio). Ten po Johnnovi chce, aby zavraždil v Římě jeho sestru a otevřel mu tak cestu do nejvyšší rady tajného světa zabijáků. Aby Santino neochotného Wicka řádně motivoval, zničí mu dům, ve kterém bylo uloženo mnoho vzpomínek na Johnovu manželku. V tu chvíli John naooko začne poslouchat, ale ve skutečnosti jenom čeká na svoji příležitost, až bude moci vykonat další pomstu.
Dvojka začíná neuspokojivou automobilovou honičkou. Ta se sice snaží o ne úplně tradiční zpracování, tzv. „car-fu“, kdy John svoje protivníky "tluče autem", ale není moc hezky natočená a sestříhaná. Nevím, zda si režisér Chad Stahelski na rozdíl osobních soubojů nevěděl s automobilovou honičkou rady, anebo je natáčení dobré automobilové honičky mimo možnosti rozpočtu podobných menších snímků. Ale opět se setkáváme s takovým tím nešvarem, kdy se hodně hýbe kamerou a stříhá se každých pár vteřin. Obecně pak platí, že dokud je Wick doma v Americe, nedaří se filmu chytit dech.
Krom nevydařené honičky se hodně mluví a není to nijak zvlášť zajímavé. Svět vrahů už známe, a žádné nové rozšíření nedokáže trumfnout neotřelý zážitek, jaký poznávání tajné společnosti nabízelo v prvním filmu. Postavy jsou nezajímavé. John je vraždící robot. Zaměstnanci hotelu Continental jsou fajn, ale ve filmu mají minimum prostoru. A italský záporák není příliš charismatický, rozhodně se tenhle kňoural nemůže rovnat ruskému bossovi v podání Michaela Nyqvista z prvního dílu. Oproti jedničce také výrazně ubyl smysl pro humor. V prvním filmu se postavy samy často a s chutí shazovaly, aby bylo jasné, že se tahle přímočará přestřelka nebere příliš vážně. Dvojka se o to také snaží, ale méně často a zdaleka ne všechny hlášky sednou, často jsou dost křečovité.
Něco obdobného se pak dá bohužel říct o většině scén, které nejsou akční. Jakmile se John přesune do Itálie, akce výrazně přibude a dialogové pasáže se zkrátí. I tak ale platí, že jakmile na ně dojde, tak se mlátí prázdná sláma a čeká se na další akci. Z nových postav je nejzajímavější asi další profesionální zabiják v podání Commona, který s Johnem dokáže držet krok a jako přátelé na opačné straně barikády mezi sebou i mají celkem slušnou chemii. Vynikající je Peter Serafinowicz, který opět potvrdil svůj komediální talent (viz Špión) v roli zbrojíře, ale ten má jedinou scénu. Franco Nero je nevyužitý, Ruby Rose se zatím stále podařilo přivést k dobrému výkonu pouze v Orange is the New Black a společná scéna Keanu Reevese s Laurencem Fishburnem je těžkým zklamáním. Fisburne tu hraje takovou parodii sebe sama (nebo tedy především Morfea) a skoro to působí, jako by mělo stačit, že jsou ti dva znovu spolu. Nestačí.
Tak dobře. Postavy netáhnou, děj je druhořadý, tajný svět zabijáků už se opakuje, ale tenhle film přece stojí především na akci, tak ta jistě všechny ostatní neduhy spláchne. Nebo ne? Bohužel, ne tak docela. Jak už jsem říkal, automobilová honička v úvodu příliš nepotěšila. Pak se na další pořádnou akci docela dlouho čeká. Ale je pravda, že od taktické přípravy na římskou operaci začne film konečně šlapat.
Stahelsky opět přináší to, co jsme si mohli užít v jedničce. Akční scény jsou natočené jako celky. Vidíme oba dva protivníky (nebo zápolící skupinku) najednou, kamera sebou netřese, nestříhá se každých pár setin. Souboj plynule a kontinuálně postupuje vpřed. Kamera následuje akci a můžeme si vychutnat poměrně dlouhé, nepřerušené záběry, při kterých máme situaci jako na dlani. John Wick je stále vraždící mašina, která bojuje nečestně a efektivně. Vždy se snaží volit to nejjistější a nejrychlejší řešení situace, a když už dojde na nějakou tu „akrobacii“, většinou je ještě jakž takž uvěřitelné, že by daný chvat opravdu v dané situaci byl na místě. Potěší také skutečnost, že je stále patrné, že ve většině scén je viditelně Keanu Reeves. Vidíme skutečně jeho, skutečně jeho obličej, což je zesiluje celý zážitek. A několik scén je designově zajímavých, zvlášť závěrečná v zrcadlovém labyrintu.
Jenže i ty dobré akční scény mají svoje mouchy. Nejprve je akce málo, pak je najednou skoro nekonečná a začne být přeci jen trochu repetitivní – Ať se filmaři snaží jak chtějí, přes všechny inovace jde v jádru pořád o rvačky a přestřelky. Některé rvačky působí přeci jen víc jako choreograficky sladěný balet než jako zemitá rvačka plná náhod. A možná stárnu, měknu nebo co, ale s tím jak ubylo oproti prvnímu dílu nadhledu, jsem si některé přestřelky nedokázal vychutnat naplno. Obdivoval jsem výtečné technické provedení, ale nějak si prostě nedokázal užívat to, jak mlčící „hrdina“ střílí z těsné blízkosti cizí lidi do obličeje. Jako by v některých momentech byly v protikladu až přílišná realističnost se skutečností, že jsou jednotlivá zabití točená jako rozjetá zábava.
Verdikt
John Wick 2 první díl nepřekonává ani pořádně nerozšiřuje, pouze jej doplňuje o "bonusové scény". Když se to pokouší dělat se světem a postavami, příliš to nefunguje, je to jen takové rozvaření už známých elementů. A tak je nosná pouze vlastní akce. Kvůli té sice většina diváků na Johna Wicka 2 přijde, ale je škoda, že ta akce je „jen“ skvělá. Je o několik tříd lepší než ve většině soudobých filmů a s přehledem ukazuje, jak by měl vypadat standard. Nikdy se ale nepodaří skutečně trumfnout první film, přidat nějaký nový nápad. Pouze se ty původní dovádějí k dokonalosti a s viditelně větším rozpočtem. Skutečný „wow“ moment chybí. I tak jde ale o veskrze solidní akční řemeslo, které minimálně fanoušci žánru ocení.
