Metal Gear Solid. Fenomén, který budou znát asi i ti, kteří se o videohry zajímají jen okrajově. Série se proslavila nejen snahou o modernizaci herních mechanismů, ale především komplexními postavami, složitým dějem vyprávěným prostřednictvím rozmáchlých „filmových“ sekvencí a výrazným filosofickým podtextem. Série her vzniká vlastně už od roku 1987, to máte bohatou třicetiletou historii, ze které lze čerpat. Filmová adaptace se chystá už dlouhá léta, teprve od roku 2014 však má nějaké jasnější obrysy. Tehdy se projektu chopil Jordan Vogt-Roberts, který byl tehdy celkem nepopsaný list a měl za sebou krom seriálů a krátkých filmů jen indie komedii o dospívání, Králové léta. Letos ale uvede do kin Konga: Ostrov lebek a jeho spojení s Kongem začíná působit čím dál smysluplněji.
V aktuálním rozhovoru režisér kladl důraz na to, že je pro něj „Metal“ srdcovou záležitostí. Momentálně pracuje na scénáři k filmu a klade velký důraz na to, aby nešlápl vedle. Stačí totiž podle něj jeden chybný krok a z Metal Gearu je G.I. Joe nebo Mission: Impossible. A herní předloha rozhodně není ani jedno, i když z obojího může čerpat okrajovou inspiraci. Metal Gear není komiksová série, na které by se vystřídaly desítky scenáristů, desítky úhlů pohledu. Až do nedávné doby měl hlavní slovo původní autor, Hideo Kojima, který vtiskl hrám velice specifického ducha. Jako Japonec plnými doušky vstřebával americkou kulturu, od špionážních filmů, přes sci-fi, až po skutečnou historii. Tu kulturu prohnal vlastním vkusem a zkušeností, přidal k tomu japonské vlivy (ninjové, katany, mechy...to vše je v Metal Gearu každodenností), protřepal, nemíchal. Klíčové je také to, že Metal Gear zcela plynule střídá smrtelně vážné a temné momenty, se situacemi, které jsou vyloženě praštěné. Hra se také nikdy nebála dělat si legraci sama ze sebe, což perfektně ilustrují kupříkladu pasáže, ve kterých se „nejlepší špion světa“ plíží za zády nepřátel schovaný v lepenkové krabici. Vogt-Roberts uvádí, že podobný tón nabízí už Kong: Skull Island, takže se za pár týdnů budeme moci přesvědčit, jakým stylem chce režisér Metal Gear Solid pojmout.
Jestli bude film obří blockbuster přístupný mládeži, nebo lacinější film, na který budou vpuštění pouze dospělí, to režisér nepovažuje za zásadní. V Metal Gearu jsou extrémně násilně pasáže, ale nejsou pro podstatu série stěžejní. Daleko důležitější jsou postavy, filosofický podtext a tón vyprávění. Když se tohle všechno podaří vyladit k dokonalosti, tak potom se může řešit, jestli z filmu bude monster projekt pro všechny nebo levnější snímek pouze pro dospělé. Série se odehrává od 60. let minulého století až po blízkou fiktivní budoucnost, vystupuje v ní spousta postav, včetně nejrůznějších klonů a kyborgů a je potřeba rozhodnout, co si z her vzít, čím se nechat inspirovat, co bude dávat smysl v rámci filmového vyprávění a nejlépe to vystihne podstatu her.
Vogt-Roberts chce natočit takový film, na který se podívá skalní fanoušek a řekne si, že to JE Metal Gear. Nebude to aktivní, ale pasivní zážitek a v nespočtu věcí se film jednoduše od her bude lišit. Ale ta esence tam zkrátka nemůže chybět. A tu základní esenci je třeba najít, dobře vystihnout a prezentovat ji tak, aby si Metal Gear okamžitě zamilovali i ti diváci, kteří o něm nikdy neslyšeli.
To jsou ambiciózní slova a působí jako docela rozumný přístup. Na druhou stranu už tu byla řada fanoušků herní předlohy, kteří k natáčení filmu přistupovali s podobnou pokorou, ale zatím to k dobrým výsledkům příliš nepomohlo...
Metal Gear (potažmo Metal Gear Solid) je špionážní videoherní série, která z hráčského hlediska umožňuje nepřátele v tichosti obejít, místo toho, abyste se skrz ně zuřivě prostříleli. Jednotlivé díly se točily kolem teroristických skupin, kterým se dostaly do rukou zbraně hromadného ničení, ať už to byly nukleární hlavice, obří roboti nebo třeba jen přístup k citlivým datům a manipulaci informačního toku. Hry se ptaly, do jaké míry jsme definováni svými geny, jak mezi sebou soupeří ideje, jak člověka formuje jeho okolí. Svobodná vůle, terorismus z různých úhlů pohledu i tajné společnosti manipulující svět z pozadí, to všechno a mnohem víc rozebraly hry během let skutečně důkladně a je jen na filmařích, co všechno si z toho vezmou.
Zdroj: Collider
