Padesát odstínů šedi se dočkalo pokračování, a pokud vás nebavila jednička, stále není o co stát. Pochmurný Seattle nenabízí nikterak zajímavý vizuál, postelové scény mají občas nějaký náboj, ale pravidlem to není a tvoří stále jenom zlomek celého filmu. Celé je to příliš dlouhé, za dvě hodiny se nic moc nestane, a když už před Anastasií (Dakota Johnson) leží nějaký problém, v 99% případů je spojený s tím, že tvrdohlavě chce randit s panem Greyem (Jamie Dornan), i když to zcela evidentně není dobrý nápad. Většina těch problémů se pak řeší tak, že se na ně hodí Greyovy miliony nebo se po čase začne předstírat, že problém neexistuje. Což tedy platí hlavně o vztahu ústřední dvojice. Ten stále nedává žádný valný smysl.

Pan Grey dosud holdoval submisivním mladým dámám, které se od něj nechají bít a ovládat. U Anastasie je z nějakého neurčitého důvodu ochotný překousnout, že to tak nikdy nebude. Slibuje, že se kvůli ní změní. K té změně nicméně vlastně nikdy pořádně nedojde. Tu a tam je tu náznak toho, že se začíná otevírat, ale obecně se stále snaží Anu ovládat, jako nějakou věc a působí při tom, jako nebezpečný psychopat. Ve filmu se tak o změnách pouze mluví ve velkých klíčových proslovech, ale v chování plochých postav se reálně až tak neprojevují.

Co se týče sexuality, tam se pár chová navzdory proklamovaným změnám úplně stejně, jako v prvním filmu (jemně kořeněný klasický sex, s občasným využitím nějakých těch pout, kdy klíčem ke všemu je, že je vždycky všechno tak, jak Grey řekne). Anastasia proklamuje, že chce Christiana změnit, přesto jej sama aktivně žene k praktikám, které by v něm v podstatě měly odemykat jeho zaběhnuté instinkty. Co jí vlastně přitahuje na zničeném muži, co je chladný jak psí čumák a ještě ji stále chce kontrolovat, to nikdy skutečně vysvětlené není. O nějaké touze po podřízení, sebezničení nebo o potřebě pečovat o zlomené duše, se ve filmu nikdy nemluví.

Nové postavy jsou nejjednodušeji načrtnuté záporné figury romantických filmů, které nemají vůbec žádný osten. Párkrát vystrčí růžky, jednou pozlobí výrazně a jsou smetené ze stolu. A velká dramatická rána osudu před závěrem filmu nemá na děj dopad vlastně vůbec žádný. Abych nebyl jenom negativní, tak můžu zmínit několik scén, kdy se Ana s Christianem mezi sebou začnou slovně pošťuchovat a už už to vypadá, že by snad i mohli mít společně nějakou chemii a na mileneckém napětí snímek utáhnout. Tyhle okamžiky jsou ale bohužel pomíjivé a jen chudě roztroušené. Takže sečteno podtrženo, dvě hodiny nudy k zbláznění a tentokrát navíc ještě chybí to „kouzlo“ seznamování se zbrusu novým fenoménem.